čtvrtek 19. října 2017

Proč stojí za to být pannou

K tomuhle článku mne inspirovala moje oblíbená položka "vyhledávání klíčových slov", přes která se lidé dostali na můj blog. Jedno z nich bylo "proč je dobré být pannou". Našly ty dívky na mém blogu odpověď? Doufám, že ano, ale zároveň chápu, že někdy člověk potřebuje slyšet věci přímo.
A tak jsem se rozhodla, že potřebuju napsat tenhle článek, aby každý, kdo sem přijde, věděl, proč je dobře být pannou. A hlavně proč je dobře být sám sebou.

Chápu, že když je sex povolený od patnácti let, spoustu lidí bere tuhle hranici jako pomyslnou startovací čáru jakéhosi závodu. Ano, začni v patnácti a budeš mít náskok. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. A tak dále. Proč ne. Jenže při takovémto smýšlení vám unikne jedna podstatná věc: jaký je vůbec cíl toho všeho? Jasně, pro někoho je to možná počet zářezů a zvětšující se číslo a já neříkám, že je to strašně špatně. Proč ne, někoho sex třeba baví. Ale čím jste starší, tím víc o tom přemýšlíte, tím spíš, že stejně jako přibývá těch pomyslných zářezů kamarádkám okolo vás, tím rychleji ubývá číslo holek, které to ještě ani jednou nezkusily.

A pak vám může přijít, že jste úplně poslední.
A že je s vámi něco špatně.
Že jste ošklivé, nepovedené, hloupé, zkrátka úplně celé nedostatečné.
A z takového kruhu sebenenávisti je těžká cesta ven.
A každé další zklamání vás jenom utvrzuje v tom, že nikdy nebudete dost dobré. Každý den, kdy si myslíte, že vám to sluší, ale nikdo si toho nevšimne. Každá další nepovedená schůzka. Každý další kluk, který vám neodepíše. A takhle to může jít donekonečna. Některé mají to štěstí, že je z toho nějaký princ na bílém koni vysvobodí. Další se s tím smíří. A jiným nepomůže ani ten princ.

A poslední skupina, v níž bych chtěla, abyste byly vy všechny které tohle čtete, bez ohledu na to, do jaké skupiny se řadíte, jsou holky, které nečekají na prince. Protože královna přece nepotřebuje prince. Královna se dokáže (a musí) zachránit sama.

Musíte si především uvědomit, že to není prokletí, ale dar. Že to, že jste neskočily do postele s prvním klukem, který se nabízel, vlastně je důkaz sebelásky. Neberte to jako něco špatného. V jistém bodě z toho udělejte volbu. Protože čím budete starší, tím jistěji přijde možnost o panenství někde přijít. Ale proč to dělat? Když jsem začínala psát tenhle blog, do popisku jsem napsala: "Nehledám lásku na celý život, chci si prostě zašukat." Až s postupem času mi došlo, jaká blbost to je. Nebo mi to možná došlo s první zkušeností, protože jsem si uvědomila, že není těžké o to panenství přijít. Těžké je přijít o to s někým, kdo za to bude vážně stát. A klukovi, který za to stát nebude, svoje poprvé nedám, protože toho není hoden, a nechci to udělat sama sobě jenom proto, že se ve společnosti objevují jakési tlaky, že už jsem přece moc stará, že jsem divná, že je naprosto jasné, že jsem celá porouchaná, když jsem v jednadvaceti ještě s nikým nespala.

A pokud vám někdo tvrdí opak, vykašlete se na něj. To, co o vás říkají druzí, není stoprocentně pravdivým odrazem toho, jací skutečně jste. Je to z velké části odrazem toho, jací jsou oni. Neříkám, že je dobré automaticky zavrhnout jakýkoli jiný názor. I o těch negativních je třeba se zamyslet, ale musíte se naučit rozlišovat ty konstruktivní od těch útočných. A nenechte se zastrašit tím, že ty útočné názory můžou přicházet i od vašeho nejbližšího okolí. Dokonce i od lidí, kterým bezmezně věříte. Někdo si rýpne a na tom není nic špatného. Ale někdo jen vypouští jed. Mou oblíbenou metaforou je kámen v řece; jsem kámen a řeka pluje okolo mě. Dotýká se mě, obklopuje mě, ale nepohne se mnou. Na takovéhle věci je potřeba vybudovat kolem sebe zeď, zeď, která má každou cihlu z toho, co se vám povedlo, z věcí, na které jste pyšná, věci, které vás dělají vámi.

Vím sama, jak strašně těžké je nevnímat to, co si o vás myslí ostatní. Ale ještě daleko těžší je nevnímat to, co si o sobě myslíte vy sami. Jednou vás někdo někam zaškatulkoval, jednou jste usoudili, že jste takoví, a toho se hodně těžko zbavuje. Všichni lepíme nálepky nejen ostatním okolo sebe, ale především sobě samým. A pokud je vaše vnitřní přesvědčení, že jste zbyteční, oškliví a vadní, těžko si jednoho dne prostě řeknete: "Ne, už mě to nebaví, jsem krásná a super." To se prostě nestane.

Musíte na tom pracovat. Den za dnem a hodinu za hodinou. Nestačí jenom sedět na zadku a doufat, že se všechno zlepší. To tajemství je, že na sobě musíte pracovat. Bohužel, je to přesně tak. Musíte se překonávat. Posouvat hranice toho, o čem si myslíte, že nikdy nedokážete. Musíte si za něčím jít, abyste mohli pokračovat po cestě dál. Moc ráda bych vám řekla, že to bude lehké. Že se jednoho dne probudíte, velcí, dospělí, sebevědomí, úspěšní. Ale není tomu tak. I lásku k sobě samým si musíte zasloužit. A na tom stojí za to pracovat daleko víc než na tom, abyste se s někým vyspaly.

Takže výhody, proč být panna, můžou být třeba přesně tyto:
  • Máte se rády. Měly jste a máte dost času na to, abyste si to uvědomily. Abyste přijaly samy sebe a své tělo takové, jaké je, a milovaly se přesto a kvůli tomu.
  • Vážíte si samy sebe a svého těla a chcete pro sebe to nejlepší.
  • Ceníte si svého panenství, protože poprvé můžete zažít jen jednou, a když už jste čekaly tak dlouho, tak to musí stát za to. Panenství je najednou taková ochrana; nepustíte k sobě jen tak někoho, dáte si při výběru partnera záležet. Neříkám, že to pak vždycky vyjde podle očekávání, stát se může v podstatě cokoli. Ale v tu chvíli to může být právě ta nejlepší možná volba.
  • A hlavně to všechno přestaňte brát příliš vážně. Stejně je lepší se smát než brečet, obzvlášť když ani jedno nepomůže :)
Možná vám může připadat, že to, jací jste, je prokletí. Ale víte co? Ona to vlastně nakonec může být i volba. Tak z toho tu volbu udělejte. A pracujte na tom, abyste na to byli pyšní. Abyste svou volbu nosili s hrdostí, byť může být těžká a zároveň právě proto.

22 komentářů:

  1. Je mi sice patnáct a o životě toho nevím tolik asi jako ty, ale úplně s tebou souhlasím v tom, že by se sama žena měla mít ráda, no on i chlap by se měl mít rád :D Já poslední dobou bojuju s tím, že všichni okolo mě už začínají mít své velké lásky, chodí na rande a na sociální sítě přidávají ty zamilované fotky se svým miláčkem. A mě už to pořádně štve, jednu chvíli si říkám, že přijde ten správný čas, kdy prostě najdu tu svou spřízněnou duši, ale pak mám zase takové chvilky, kdy si říkám, že asi za nic nestojím, když si mě žádnej kluk nevšimne a že nejsem hezká... Chtěla bych se toho zbavit, ale to chce asi čas, jako všechno ostatní. Taky si nechci ostatním stěžovat, protože vím, jak je stěžování otravná věc.
    No každopádně moc povedený článek! :D
    jdusizasvym.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Já o panenství přišla v 16, po 9 měsících vztahu s mým přítelem. Řeknu to na rovinu: bolelo to jako kráva, ale byl to krásný zážitek, jelikož přítel mě naprosto podporoval, byl ohleduplný a netlačil na mě. Pro něj to bylo také poprvé (bylo mu čerstvých 18). Dnes jsme spolu už něco přes 3 roky a já jsem šťastná. Myslím, že by to mohl být ten pravý. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je super, že ti to takhle vyšlo. A ne teda samozřejmě ta bolest :D

      Vymazat
  3. Tak pokud to nebyla volba to, že je někdo v 50ti pannou, tak z toho vlastní volbu zpětně asi těžko udělají :D Spíš mi přijde vůbec směšné se pozastavovat nad tím, jestli někdo sex měl nebo neměl, a že nad tím lidi/panny vůbec tolik přemýšlí.. První sex nebo poslední, vůbec na tom nezáleží, užívej si života a nepřemýšlej nad věcma, na kterých vůbec nezáleží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem si úplně jistá, jestli sebevědomí a sebeláska, o které jde v tomhle článku i na tomhle blogu především, jsou věci, na kterých nezáleží a bez kterých si člověk může užívat života. Panenství nebo milostné problémy, to tady bude pořád a ženy to vždycky budou řešit, protože se jedná o součást života. Zkus se příště trochu zamyslet, než něco takového napíšeš. Nebo ještě lépe, zkus si třeba ten článek přečíst :)

      Vymazat
  4. Já si počkala na prince a on přišel. S ním jsem o to přišla a jsem spokojená. A nemůžu říct, že by před tím nabídky nebyly. Já ale chtěla prostě počkat a ono se to vyplatilo. :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ti přeju! Jsem ráda, když od někoho slyším, že se to skutečně stalo, že to existuje, protože pak ani já nikdy nepřestávám doufat :)

      Vymazat
  5. Úplně se v tom článku vidím. Byla jsem taky taková poslední panna a jednu chvíli mě to hrozně užíralo. Nevadilo mi se bavit o sexu (vlastně jsem se o něm ráda bavila ), ale občas v nějaký konverzaci, kdy se kamarádky bavily o svých partnerech, jsem nevěděla, jak reagovat. Bála jsem se "Ještě jsi nešukala, tak co tu meleš" přístupu. -_- :D
    Přišla jsem o to skoro v devatenácti, ještě k tomu tak kreténskou alkoholovou náhodou, ke který jsem si od patnácti říkala, že se nikdy nesnížím.
    Každopádně, po tom všem, kdy už jsem měla bejt teda ta ŽENA, jsem si říkala - wow - to je jako ono ? Na první sex to nebylo špatný, to neříkám, ale furt nechápu pointu, proč to tak lidi řeší a musí odsuzovat. (Kolikrát jsem slyšela, jak se skupinka bavila: "Hahaha Jarmile je 18 a furt je panna Hahahaha" a já tam jenom OMG BUDU SE SMÁT TAKY TŘEBA NA MĚ NEPOZNAJÍ, ŽE JSEM TAKY PANNA.) Ale ono na tom fakt není nic špatnýho.
    Spíš to z tebe dělá menší krávu, která si nemusela dávat v patnácti závod s kámojdama. ( True teen love mezi to nepočítám)
    Okay, zásun proveden, co dál? Pokud si na tobě lidi něco našli předtím, najdou si i potom, proto přicházet o panenství jen kvůli okolí je ta největší pitomost.

    Takže doufám, že
    1) tvá naděje furt zůstane a že se nenecháš ojet opilým kryplem (Víš co, v patnácti si všichni řeknou, okay byla mladá...Ale jakou výmluvu použiješ teď? JAKOU VÝMLUVU JSEM MĚLA POUŽÍT JÁ? :D )
    2) najdeš nějakýho skvělýho kluka a budeš na svoje poprvé pyšná.

    OdpovědětVymazat
  6. 10.října jsem měla svoje 18 narozeniny, upřímně, moji kamarádi si mě běžně dobírají kvůli domu, že jsem panna, i když nejsem žádná jeptiška, zatím jsem nikomu nedovolila, aby mi strčil tu věc dovnitř �� Ale zpátky k tomu dobírání, byli jsme na jídle, konkrétně KEBAB, a jeden z mých kamarádů se na mě tak podíval a řekl "Tobě je vlastně konečně 18...ale pořád jsi panna, to je ale hezký" A upřímně, tohle mě naštvalo mnohem víc než kdyby se mi vysmíval. Nejhorší ale na tom všem je, že kromě dvou výjimek, jsem vždyť něco provedla(?) Pokaždé opilá, a spíš je to podle mě tím, že prostě nemám ráda svoje tělo než tím, že bych neměla zájemce �� Vadí, že mám pár kilo navíc a nemám naprosto ploché bříško a díky tomu mám pocit, že nejsem dostatečně dobrá pro někoho a hlavně pro sex. Tahle věc mě v celku dosti omezuje, nerada se chodím koupat, protože si musím vzít plavky a odhalit svoje břicho. Ostatní to nechápou, protože jim přijdu zcela normální...Tenhle článek mi vážně pomohl, protože momentálně prožívám spíš ty špatné pocity kdy mám pocit, že jsem něco promeškala a už to nikdy nedoženu, opravdu ti děkuju za povzbuzení��

    OdpovědětVymazat
  7. Já si připadala tak v těch 16 letech jako poslední panna, protože spolužačky neustále vyprávěly svoje milostné zážitky a já se nikdy s klukem nedržela ani za ruku. V té době jsem byla silně neoblíbená a všude, kam jsem přišla, se mi kluci smáli, že jsem ošklivá a že by se mě nikdy ani nedotkli. Tehdy jsem byla přesvědčená, že budu panna do konce života, ale nakonec se vše začalo obracet k lepšímu a v 17 jsem našla přítele, se kterým jsem doteď. :) samozřejmě jsem čekala, co velkého se tak změní po prvním sexu, když se o tom tak mluví... a ono nic, byl to ten nátlak společnosti, proč jsem se kvůli panenství cítila špatně. Naopak je to fajn, když není holka hned v 15 osouložená bůhví kým :D

    LENN

    OdpovědětVymazat
  8. Poprve jsem si zazila vlastne dvakrat. Poprve - na moje 19 narozeniny, s klukem, u kteryho jsem si byla jiste, ze me miluje. Min jista, ze ja miluju jeho. Jeste jsem nemela moc zkusenosti. Prvni polibek jsem zazila v 16 letech, a tento byl vlastne muj druhy pritel. Nelituju toho, protoze vim, ze jsem to tehdy opravdu chtela a opravdu s nim. A ze me opravdu miloval. Tak by to melo byt. Ne jen sex, ale soucast vztahu.
    Druhe poprve bylo, kdyz jsem po jednom rozchodu zustala 2 roky sama, a dalsi tri roky jsem mela pritele, se kterym jsem nespala. Ten posledni rok uz ale to nespani bylo spis strachem z toho, jake to bude. Citila jsem se byt znova jako panna. Bala jsem se, ze to bude bolet, ze si to treba nezaslouzi, moc jsem to resila. Tri roky vydrzel. Zpetne si rikam, ze jsem si to az moc strezila. Snazila jsem se byt slusna, obhajovat si, proc jeste ne... a po tech 5 letech bez sexu to vazne bolelo jako poprve. Uz bych do toho nikdy nesla. Radsi se vyspat jen tak s nekym kdo me pritahuje, nez mit znova tak dlouhou pauzu. Hlavne kvuli psychice. Cim dyl na to myslite a nedelate to, tim horsi pak bude k tomu poprve doopravdy svolit.

    OdpovědětVymazat
  9. Nemáš někdy strach z toho, že se ti budoucí partner vysměje, že jsi panna? Já se toho docela bojím, zvlášť, když jsem před nějakou dobou narazila na diskuzi, kde kluci řešili, že s pannou to nebyl žádnej odvaz a další už by nechtěli.
    Je mi jasný, že kdyby mi tohle nějakej udělal, je to naprostej kretén, kterej mi za to stát rozhodně nebude, ale zkrátka se bojím, že se naivně zamiluju a on mě takhle raní... Nepředpokládám, že bych mu to řekla hned na prvním rande, aby měl čas vycouvat.
    Skoro si někdy myslím, že bych potřebovala nějakýho panice :D Ale mladšího partnera nechci, a v mým věku by bylo dost obtížný nějakýho najít (je mi 24).
    Jinak skvělej článek. Já mám docela nízký sebevědomí, možná proto mě nikdo nechce, ale i přesto se mám ráda a nešla bych do postele s prvním zoufalcem, kterej by se namanul.
    Doufám, že si článek přečte hodně mladých holek, který si už v šestnácti připadají jako největší šerredy, když je zatím nikdo nechce, protože některý z nich pak mají tendence ze zoufalství jít do postele s prvním idiotem, kterej se namane, čehož následně litujou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na matfyzu je spousta paniců :)) chytří kluci nemají čas, zabývat se balením žen na sex. Stačí jim porno :D
      A opravdu se neboj. Myslím, že většina chlapů naopak bude ráda, když zjistí, že jsou první. Jak píšeš, kdo by se ti vysmál, tak nestál asi o vztah ale jen o sex.

      Vymazat
  10. Pošlu všem pannenským kamarádkám a sdílím!

    OdpovědětVymazat
  11. Ach jo, toto je pro mne tak citlivé téma!
    Ráda bych napsala nějaký lepší komentář, ale nejsem toho schopna.
    Proto napíšu jen: Souhlasím!

    OdpovědětVymazat
  12. Love your post dear ♥
    If you want check out my blog.I write about fashion,beauty and lifestyle.Maybe we can follow each other and be great blogger friends !

    http://herecomesajla.blogspot.ba/

    OdpovědětVymazat
  13. Je mi 28 a taky jsem panna. Strašně se mi líbí tvůj přístup. Nejsme jen kus masa, ale myslící lidé, kteří chtějí lásku, teda aspoň já ano. Nechci s někým spát jen proto, že se to dělá nebo že je to cool. Pro mě je víc i jedno blbé objetí od osoby, která chce se mnou být. Nač chtít víc?

    OdpovědětVymazat
  14. Na férovku uznávám že jsem lesba. Takže moje poprvé bylo s holkou a bylo to to nejdokonalejší, tehdy mi bylo skoro osmnáct. Už jsem za sebou měla jednu zkoušku v posteli s klukem, ale nechtěla jsem to, bála jsem se a tak jsem se ním rozešla. Pak jsem potkala ji a šlo to samo, cítila jsem vášeň a lásku. Cca po půl roce jsme se rozešly a já potkala kluka a ten na mě furt tlačil, tak jsem si rekla, že za zkoušku nic nedám a dala jsem mu. Celý jsem to probrecela a bylo to pro mě tak hrozný že můj mozek vytěsnil všechny vzpomínky na ten večer. Hned po tom jsem se vrátila k mé milované a už nikdy žádného kluka. Byla to pouze pochybnost a od té doby vím že jsem 100% teplá.❤️

    OdpovědětVymazat
  15. Milá (a rozhodně ne poslední!) Panno, tvůj blog sleduju téměř od začátku, ale první komentář píšu až teď. Ostuda. Každopádně: miluju tvé články, humor a styl psaní- myslím, že by se mi tady líbilo, i kdybych neřešila stejné problémy jako ty, ale takhle je to přímo srdeční záležitost. Za pár měsíců mi bude dvacet. Občas mám pocit, že mi určitá část života unikla a schází mi- taková ta náctiletá láska, víš co. Jako bych nějakou důležitou věc přeskočila. Vždycky jsem to vnímala docela negativně, ale teď se snažím o změnu. V září jsem nastoupila na vysokou a cítím se v tomhle ohledu tak zaostalá jako nikdo (jsem doslova čistá jako lilie, nepopsaný list, tabula rasa :D)- takže kdybych to neobrátila v přednost, asi se z toho zblázním. Napsala jsi to moc hezky- není to prokletí, ale volba. Ztráta panenství je vlastně to poslední a nejlehčí- ale najít člověka, který si ho zaslouží, je to, oč tu kráčí. A než s někým být jen proto, abych nebyla looser, to zůstanu radši forever meloun s dvaceti kočkama a svými ideály a důstojností. Tenhle článek by si mělo přečíst víc holek, aby se vyhnuly špatným rozhodnutím a celkově- více lidí, aby pochopili, proč to někdo takhle má (panna přece neznamená frigidní a nechtěná). Už se nebudu víc rozepisovat, určitě je ti jasné, co jsem tím chtěla říct a že tenhle článek asi budu číst pravidelně, kdybych se někdy zapomněla :D Děkuju- a i když mám tvůj blog ráda, přeju Ti, ať co nejdřív najdeš někoho pořádného, kdo ti dá spoustu lásky a zaslouží si tu tvou! Zdraví tě kolegyně Panna

    OdpovědětVymazat
  16. Zbytečně moc to řešíš. Každý ať nakládá se svým tělem podle svého, ale tyto články, které víc než čtenáře mají o tom názoru přesvědčit samotného autora, mi přijdou trochu zoufalé a především neupřímné. Nic ve zlém.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky bych to tak viděla. Nevím, možná je to tím, že se pohybuju mezi lidmi, kterým je to většinou dost jedno a i když jsem teď na vysoké, kde si začínám lehce připadat jako stará panna (hehe), moje kamarádky ze střední jsou na tom stejně nebo podobně (protože sex se nepočítá, pokud byl špatný a to většina prvních milování je, zvlášť, pokud to bylo s člověkem, který pak stál za prd) jako já. Přiznám se, že tenhle článek na mě působil, jako bys jej psala s potřebou si to nějak "omlouvat", nebo zdůvodnit nějakým vyšším principem, proč jsi pořád s nikým nespala. Pokud tomu tak je, za nic se neomlouvej, jelikož takových lidí je víc, než si myslíš a navíc je to tvoje tělo, že ano. A pokud tomu tak není a tys ho psala fakt jen jako takové zamyšlení...nevím, mám od tebe ráda jiné články :) :D.

      Vymazat
  17. Skvělý! Moc se mi tenhle příspěvek líbí. Velmi obdivuju, jak to máš srovnaný. Kéž bych to já měla ve svých dvaceti takhle srovnaný. Já to neměla v hlavě takhle srovnaný ani ve svých třiceti :) Důležité skutečně je nebrat se zbytečně vážně a nenechat se do něčeho tlačit společností. Držím place aŤ jde vše jak jsi přeješ.

    OdpovědětVymazat