pondělí 23. října 2017

Jak jsem se zamilovala na první pohled




Víte, vždycky jsem věřila, že láska na první pohled se děje jenom v pohádkách a romantických komediích. Klišé typu rozklepaných kolen, pulsujícího srdce a neukojitelné touhy, která vám prostě nedá spát, to pro mě bylo takřka sci-fi. Podobně jsem se zamilovala už několikrát, ale tenkrát byla má touha náhle tak silná a plamenná, že jsem s naprostou jistotou věděla, že je to tohle láska.


Jak se říká, přišlo to, když jsem to vůbec nečekala. Šla jsem se jako obyčejně projít slunným podzimním odpolednem. Nebyla jsem nijak zvlášť namalovaná, na sobě jsem měla jen tričko a starou mikinu, na nohou okopané tenisky. Nečekala jsem, že se stane něco speciálního, takže jsem se skoro nezúčastněně rozhlížela okolo sebe. Po chvíli jsem se rozhodla jít se ohřát dovnitř jednoho z podniků.

A pak jsem ho uviděla. Byl krásný, elegantní, ale zároveň ležérní. Byl mezi všemi ostatními naprosto obyčejnými a nezajímavými jako zrno mezi plevami. Okamžitě jsem viděla, že bude na dotek přesně tak příjemný, jak vypadal. Nemohla jsem se dočkat, až ho ucítím na své holé chladné kůži a poddám se jeho hřejivému dotyku.

Ihned mi také došlo, že mi ho budou kamarádky ohromně závidět a budu si na něj muset dávat dobrý pozor, aby nepřišel k úhoně. Věděla jsem, že se mě spoustu z nich bude ptát, kde ho najdou, aby ho mohly mít také, ale nic takového prostě nepřicházelo v úvahu. Musela jsem zkrátka tajemně mlčet, a byť bych chtěla sebevíc, neprozradit ani slovo.

Jakmile jsem ho poprvé spatřila, musel být můj. Proplétala jsem se k němu davem, klestila si cestu lokty a v tu chvíli vůbec nebrala ohledy na ostatní, kteří po mně pokřikovali a nemohli pochopit, co dělám. V tu chvíli jsem ty obyčejné lidi téměř litovala, že necítí něco tak silného a kouzelného jako já.

Můj černý elegán byl naproti mně, a jakmile jsme se dotkli, ucítila jsem příval tepla, které se mi nahrnulo do tváří a rozlévalo se až po špičky u nohou. Laskal mne svým hedvábným dotekem a zblízka byl ještě daleko nádhernější než zdálky. Jemný, ale přitom silný a už na první pohled spolehlivý a odolný.

Bylo naprosto zřejmé, jak ke mně bude ladit. Jak mě bude chránit a udržovat v teple, jak mě nikdy nezradí, když ho budu potřebovat. Věděla jsem to, ani jsem ho nemusela dlouho znát, zkrátka to bylo vidět na první pohled a bylo to vědomí tak silné jako moje láska.

Podobných už jsem viděla stovky, ba tisíce. Třebaže mu ale byli podobní, žádný nebyl jako on. Neměli v sobě takové kouzlo, takovou neuvěřitelnou přitažlivost, která by si mne získala tak rychle a s takovou neúprosností. Byla to chvíle, kdy jsem nebyla a ani nechtěla být racionální.

Tušila jsem už předem, že bych se do toho neměla vrhat tak po hlavě. Že bych neměla zavírat oči, když jsem se na moment ocitla v naprosté temnotě. Že bych neměla vztahovat ruce, jako kdybych je vztahovala pro poslední kapku vody umírajíc žízní. Že bych neměla být tak prudká a stahovat do na svá prsa s neúprosným záměrem, aby tam zůstal co nejdéle. Nemyslela jsem na to, že jsem původně potřebovala nakoupit, nemyslela jsem na to, že zklamu sama sebe, protože budu kvůli své vášni ten den bez sousta, které bychom mohly vložit do úst, protože jakmile jsem spojila své tělo s ním, už nebylo cesty zpět.

Čekal tam na mě, přímo na mě, v tu chvíli a na to místě. Nemohli jsme být někde jinde, nemohlo se to stát jindy. Musel to být osud, že jsme se shledali právě tam a on ke mně padl jako ulitý. Svedla nás dohromady přitažlivost, ale já jsem věděla, že zamilovanost přeroste v lásku a krásný a naplněný vztah minimálně na tak dlouhou dobu, dokud nás pračka nerozdělí.

A tak jsem šla k pokladně a koupila si ho.

Černý podzimní svetr ze sekáče.

7 komentářů:

  1. Hned ze začátku mi bylo jasné, že určitě nepíšeš o nějakém klukovi (tím nechci říct, že bys na něj nemohla narazit, ale přece jenom tvůj blog mám přečtený skoro i pozpátku, takže jsem tak trochu očekávala, že píšeš o nějaké věci s velkou nadsázkou) a článek jsem si hrozně moc užila. Tvůj blog a styl psaní je opravdu skvělý! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vy si z toho děláte legraci. Ale já jsem se zamiloval na první pohled. Už je to dávno. Dnes je z ní babička mých vnoučat. Nikdy jsem nelitoval. Kdyby se to mělo opakovat, jednal bych stejně.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  3. Podobne ako v prvom komentari i ja suhlasim s tym, ze koniec bol lahko predvidatelny. Pokojne si mohla pridat aj foto :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Na začátku jsem si říkala, že ses vrhla na dráhu Fifty Shades, konec mě uklidnil :)!

    OdpovědětVymazat
  5. já to věděla! :D :D <3 buďte spolu šťastní <3 :D

    OdpovědětVymazat
  6. Nejhorší je, že já si taky ze začátku myslel, že píšeš o nějakém svém klukovi - životní lásce. Připadalo mi to popsaní milostné scény z nějaké romantické knížky. Vůbec jsem nečekal, že jde o kus oblečení... :DD Dost mě to zaskočilo a pobavilo. :DDDD

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to je skvělý :DDD vůbec mi nedošlo, že jde o nějaký kus oblečení, i když se to dalo dost dobře prokouknout :DD a ten konec mě fakt dost pobavil :DDDD
    jdusizasvym.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat