sobota 14. října 2017

Já nejsem žádná Kama



Hoš nějakó dobo mě nahání jeden mladé katolické chlapec. Jakožto člověk vychovaný v poměrně neměnném jazykovém prostředí mě po příchodu na vysokou školu čekal docela šok. Nečekala bych, že když se vydám za vděláním přes půlku republiky, bude mi, jako kdybych už v prvním semestru odjela na Erasmus do jakéhosi Kocourkova, kde všichni mlovijó, jak jim zobák narostl, a bude problém shodnout se na nejzákladnějších věcech nezbytných k přežití.


Naivní přesvědčení onoho katolického chlapce, že vůbec nejsem sarkastická bestie, asi není úplně způsobeno komunikačními šumy, každopádně mě docela dojímá, nicméně nijak neobměkčuje. Co mě ale naopak vůbec nedojímá, je jeho hanácké nářečí, kterým se zdatně v několika větách zvládá přeměnit na bezpohlavního živočicha. "Su nasrané," napsalo mi, když bylo nasrané. "Dive se, su zmatené," napsalo mi, když bylo zmatené.
 
Jeden hoch mi zase odmítl prominout, že jsem přišla dlouho. Ajo, kdybych přišla později, tak to by prý chápal, ale dlouho teda vážně ne. A argument, že tramvaj jela dýl, než měla, odmítl už naprosto kategoricky, protože v Brně žádné tramvaje nejezdí. Chvíli jsem nechápala, čímže jsem to teda přijela, ale s vypětím všech mozkových buněk mi nakonec došlo, že ta šalina nebyla jenom výplod mé choré mysli.

Další se mě ptal na záhadnou Zkamu. Podobně jako Helenka Součková v Hrdém Budžesovi jsem se nejdřív podivila, proč bych měla být Zkama, když jsem přece Poslední Panna. A Zkama-Si mi už vůbec nepomohlo. Ptá se snad na nějakého čínského partyzána? Ne. On jenom chtěl vědět, odkud pocházím. Tak dobře. Ale nechápu, proč si myslel, že jsem z nějaké Kamy. Jasně, Brno a Rusko jsou si blíž než Praha a Rusko, ale i tak, já jsem přece nepřišla z východu.

Sliny se mi okamžitě začaly sbíhat, když jsem zaslechla poznámku: "Rožni si." Myslela jsem, že se mám hodit do klidu a najít si rožeň a prase, které bych mohla opéct. Zase omyl, přestože přítmí večera k nějakému menšímu ohýnku sice svádělo, Brňáci se spokojili s rozsvíceným světlem.

Moje kamarádka krátce nato scháněla šajzku, protože na rande musí člověk nějak vypadat, ne tam přijít bez šajzky a v bulíkách. Docela mi k porozumění pomohlo, že v tu chvíli neměla podprsenku, ale pyžamo a teplé ponožky.

Hele, já nejsem nějakej nářeční rasista, takže se všem vomlouvám, jestli sem někoho urazila. Pokud budete někdy chtít za něco pranýřovat mě, můžete se mi posmívat za vopravdu krásnej pražsekej dialekt, ty vole. A vzhledem k tomu, že mi jedna Ostravačka řekla, že jí moje řeč zní, jako že protahuju slova jako kdybych zpívala, přičemž já zpívám asi tak líbezně jako škrábání nehtů po tabuli, tak potěš koště a už se nedivím, že si všichni zacpávají uši, když se snažím něco chytrého říct.

8 komentářů:

  1. Přijdu dýl/dlouho je strašný! Já, jakožto Olomoučačka, občas v Praze trpím, ale zvláštní je, že rodilí Pražáci mluví naprosto normálně, ale lidé z a kolem Plzně mi nahánějí husí kůži :D! A sice jsem z Hané, ale nářečí a dialekty vůbec neovládám a sama jsem vůbec nerozumněla, když jsem jednou narazila na holku, která mluvila úžasným hantecem. Šajzce a bulíkům bych teda taktéž nerozumněla (takže co to je??!) a taky si nerožínám, ale to proto, že...blikám :D. Asi jsem si to převzala z komiksů, kde ta žárovka dělá "blik", neasi. A všichni mi rozumí, takže jsem spokojená.
    A ano, pravda je, že teď si dávám hodně pozor, když se chci zeptat ODKUD kdo je, jelikož z mého z kama by si všichni určitě dělali srandu :'( :D.
    No, nářečí jsou krásná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žel, i krásná plzáčtina vlivem hromadných komunikačních prostředků, zejména televize, podléhá rychlé erozi a z Plzně samé se postupně vytrácí.
      Milan

      Vymazat
  2. Tak to je přesně pro mě. Mluvit jsem se naučila v Hradci Králové a městem mého srdce je Olomouc. V HK se mi posmívají za spisovné koncovky, ale vzdát se "přijdu dýl" odmítám.
    Z toho, co píšeš, nemám šajzku a bulíky. Ale za to vim, co jsou cukle a křak.

    OdpovědětVymazat
  3. "Sliby se mi okamžitě začaly sbíhat"
    Já mám sice pražské kořeny, i když je dávno tomu, ale myslím, že ani Pražákům se místo slin nesbíhají sliby :-)

    Ale vážněji. Já vím, že různá nářečí znějí všelijak, ale to byste vážně chtěly, abychom všichni mluvili stejně? A protože většina rozhoduje, tak stejně blbě jako se dnes mluví/píše v televizi, na Novinkách, na FB? Včetně takovejch zhovadilostí jako "více horší" a jiný gramaticko-logický nesmysly, který se už dnes běžně používaj i ve zprávách na ČT? Není oproti tomu primitivnímu newspeaku osvěžující občas poslouchat o šalinách, šajzkách, bulících, merfánech a já nevím čem, případně i s různými druhy intonace? Vždyť přesně tohle je to, co nám občas připomíná, že opravdu žijeme, že nejsme jen uživateli a spotřebiteli.
    Takže ať žijí nářečí od Ostravy po Plzeň (ba i Domažlice). Chci lidem občas nerozumět - čemu rozumím, to už mě moc nezajímá.

    A.P.
    A z kama? Z popotope na blogspotu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas. Co mě irituje nejvíc, je zaměňování "jeho" a "svůj". Už i v Českém rozhlase. Irituje mě to hlavně proto, že už se kvůli tomu taky občas musím zamyslet nad podmětem a předmětem!

      Vymazat
    2. Ano pane. Jazyk televizních komentátorů je až strašidelný. Myslím, že i v tlupách ranného homo habilis probíhala kvalitnější komunikace.
      Milan

      Vymazat
  4. Jak já nesnáším přijdu dýl a taky na vašich pražských dortících (pro nás Slezany zákusky) a kouličkách na stromek (naše baňky) se neshodneme. Jinak,pro mě to někdy v Brně je taky španělská vesnice :/.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak v Plzni se neříkávalo "přijdudýl", ale "příjdu pozděějc". Dnes ale i to "přijdudýl" tam proniká, přestože jsme se za v dobách mých gymnasiálních studijí jiným rasám ještě smávali.
      Milan

      Vymazat