pondělí 25. září 2017

Jak jsem snažila dělat řidičský dojem



Pokud si dovolím nějakou sebechválu, tak neřídím špatně. Když jsem tedy vezla na místo určení dva exempláře mužského pohlaví, rozhodla jsem se, že udělám cosi jako "nenucený dojem talentované drsňačky" tím, jak úžasně je svezu po městě, ani jedou mi to nechcípne a navrch ještě podélně zaparkuji. A abych ten dojem ještě podpořila, naskládala jsem si do auta na palubní desku nějaké knížky, abych vypadala intelektuálně, a do přihrádky pod rádiem, kde obvykle vozím telefon, jsem dala cigarety a zapalovač, abych vypadala nenuceně intelektuálně a trochu drsně zároveň.

Tím vším se tedy stalo, že už jsem neměla kam strčit mobilní telefon. Dala jsem ho tedy na sedadlo spolujezdce, které bylo ovšem brzy obsazeno jedním z pánů. Nezbylo mi tedy nic jiného, než dát nenuceně mobil vedle řadicí páky, jako kdybych ho tam odkládala úplně běžně. To se ovšem velmi nevyplatilo, protože mobil, nezabezpečený žádnou překážkou, mi spadl pod nohy už v první zatáčce.

A aby toho nebylo málo, v první zatáčce se knihy, díky neúprosnosti gravitace, o které už mě tak nějak nenapadlo přemýšlet, sesypaly ke straně, a to k té, na které jsem seděla já. Pán na sedadle spolujezdce naštěstí dvě nešťastné knihy odebral z mého klína a umístil je zpátky na palubní desku, přičemž jsem zajásala, neboť mi to připadalo jako neklamné znamení, že neomylně cítí, že tam ty knihy prostě patří.

Abych se zbavila dalších dvou knížek, které jenom popojely ke straně, řízla jsem další zatáčku na druhou stranu trochu ostřeji, což sice dosáhlo kýženého přemístění knih pryč ode mě, zato se ale sesypaly dotyčnému pánovi na klín, popadaly na zem na gumové koberečky, které byly v únoru přirozeně plné nejčistší štěrkové vody kapající z bot. A moje knihy, které se sice vehementně snažily vypadat, že jsou plné mých duchaplných poznámek a podtrhaných citátů, byly skoro všechny z knihovny.

Do toho mi ještě začal pod sedačkou zvonit telefon a já si uvědomila, že ani jemu ta příjemná pouliční voda asi nebude dělat úplně dobře, a tím méně mu budou dělat dobře moje boty, které na něj co chvíli narazily, třeba když jsem zabrzdila a můj nebohý mobilní telefon zajel přímo pod spojkový pedál, který jsem logicky musela zmáčknout až k podlaze.

Celý nešťastný výlet skončil tak, že jsem nakonec zastavila na blikačku, sebrala všechny své věci a s potupou je hodila do kufru. A abych nemusela podélně parkovat, zaparkovala jsem o tři bloky dál a sváděla na to na "dobrou dostupnost" a strach, aby mi náhodou někdo neodřel auto.

A jak se dá čekat, samozřejmě z toho nic nebylo.

Jenom docela maličká pokuta v knihovně a dotaz, kdy že mi spadl ten Richard Weiner do louže.

4 komentáře:

  1. No tak jestli to byli vrstevníci (a ještě k tomu třeba v uniformě), tak nemůžete čekat nic jiného, než že je Richard Weiner odežene, protože ... jak jen to říct slušně?
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč by je měl Richar Weiner odehnat? Nechápu...
      Milan

      Vymazat
    2. Protože tyhle mladý sráči přečetli tak akorát Harryho Pottera a Weiner by u nich tedy mohl vyvolat epileptický záchvat. Dosavadní zkušenosti Poslední panny to myslím i docela potvrzují.
      A.

      Vymazat
  2. To mi celkem připomíná mě při řízení, teď si dodělávám řidičák a docela se v tom vidím :D

    LADY LENNA

    OdpovědětVymazat