středa 16. srpna 2017

Můj Tinder týden lásky - den 6. - Elfí válečník




V sobotu jsem cítila entusiasmus, neboť zbývaly poslední dva dny a můj týden plný piva a hospod byl u konce. Kamarádka mi psala: „Překvap játra, dej si vodu,“ a já se nemohla dočkat nového týdne a přísahala jsem si, že moje játra budou odteď nejšťastnější játra na světě. Jen ještě to jedno rande…

Doufala jsem, že tenhle kluk mi nějakou tu historku zařídí, neboť se mi nezdál už podle způsobu psaní, kdy jediné smajlíky, které psal, měly slzičku u oka :’D. Jakože to je tak šťastný, že si se mnou píše, že z toho až brečí? Nebo brečí, i když se směje?

Přihasila jsem si to na schůzku v sukni a osmicentimetrových botičkách na klínu. Ups, dneska to byla vážně chyba. Na smluveném místě na mě čekal maličký elfí kluk, jehož hlava dosahovala k mým očím. V životě se mi nestalo, že bych někde byla s klukem, který by byl menší než já! Náhle jsem měla spoustu pochopení pro utrpení Robustní Roberty, mojí vysoké nejlepší kamarádky. V životě by mě nenapadlo, že si budu připadat vysoká. Bylo to rozhodně zajímavá zkušenost a jsem skutečně ještě radši než kdy dřív, že mám jenom metr padesát devět.

Šli jsme do rytířské krčmy, byla umístěná ve sklepení a šlo se tam přes rozkopaný dvorek. Přestože byla sobota okolo šesté, nikdo tam nebyl, dokonce se tam ani nesvítilo, což mě poměrně vyděsilo. Nikomu jsem neřekla, kam přesně jdeme, protože jsem to ani já sama nevěděla, takže jsem si říkala, že když mě tady zabije, nikdo nikdy mou krásně oblečenou mrtvolu nenajde (nebo spíš mou mrtvolu a hromadu krásného oblečení vedle.).

Naštěstí servírka přišla hned a já se nemusela dál obávat o svůj holý život.

Elfí mladík vypadal jinak než na fotce, tam vypadal víc klukovsky a skautsky a drobně, v reálu byl trochu robustnější, ale pořád byl na můj vkus malý. Měl světlounce modré oči, kučeravé vlasy a špičaté uši. Ještě k tomu ta rytířská krčma, měla jsem pocit, jako bych byla na schůzce s o něco ošklivějším mladším bratrem Froda Pytlíka (i když ta rytířská krčma do toho moc nezapadá, přišlo mi to úplně adekvátní k situaci).

Konverzace plynula pomaleji, hned zkraje mě štval tím, že mi vysvětlit, že můj obor je jednoduchý a že on to má těžké, ale zase mu na ničem nezáleží. Každopádně mi řekl, že se se mnou dobře povídá, na což jsem odpověděla, že děkuji, a dál to nerozváděla, neboť mi přišlo, že tahle konverzace trochu drhne. Do krčmy mimo to přišel jakýsi pár lidí které byste přesně v takovém podniku čekali, a začal hlasitě diskutovat o nějakém rytířském klání, což značně odvádělo mou pozornost, neboť mě hrozně zaujalo, že dva lidé, kteří mají (bez rozdílu pohlaví) jemné  zacuchané světle hnědé vlasy do pasu (což mě fascinuje jen z toho důvodu, že mám zato, že i moje chlupy v podpaží jsou pravděpodobně hustší) , na sobě metalová trička a plátěné kalhoty a oční linky, mají o tolik bohatší společenský (a asi i milostný) život než já.

Nedalo se tedy úplně říct, že by mě tohle rande zrovna bavilo. Naštěstí abych předešla trapasu ze včerejšího dne, hned zkraje jsem mu řekla, že mám v osm sraz s kamarádkou kvůli práci do školy.

V osm mě šel doprovodit na tramvaj, kterou jsem se svezla jednu zastávku zpátky a vystoupila, abych se zase mohla vrátit do centra a jít do jiné hospody s kamarády.

Nočního pokrmu jsem se dočkala asi v půl dvanácté a byl úplně stejně lahodný jako všechny předešlé.

Další články v rubrice:



4 komentáře:

  1. Měla jsi ho nechat napospas těm neorytířům, určitě by pro něj našli větší využití než ty (aspoň jako kulisu k hradu na to klání...).

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě ten sedmý a je to. Šestý den randí (nebo rand, jaké je množné číslo od rande?) už tě evidentně nudil.

    OdpovědětVymazat
  3. Oni přesně tihle lidé od fantasy, larpů a bitev, případně metalisti, mají toho společenského a milostného života dostatek, bývají to pevné komunity hodně spojené tím, co ty lidi baví a naplňuje. Sama jsem třeba na gymplu hrozně trpěla, protože jsem totálně nezapadala, než jsem se chytla komunity fantazáků. Od tý doby už jsem někam patřila a bylo to super. Ale věřím, že na lidi "zvenčí" musíme dost často působit přesně tak exotsky, jak jsi to popsala :D

    OdpovědětVymazat
  4. Musím dát za pravdu komentáři Zuzky výše, fantazáky a metalisty není radno podceňovat. :-) Na druhou stranu jest fakt, že to není pro každého.

    OdpovědětVymazat