sobota 12. srpna 2017

Moje dvě největší staropanenské noční můry


Rok se s rokem sešel a moje panenská blána zase o něco víc zarostla pavučinou. Je mi jednadvacet, což už není jen na půli cesty ke čtyřicítce, to už je za půlkou. K narozeninám jsem dostala velmi dospělý dárek, knihu Padesát odstínů šedi, a to mě přimělo se vyděsit, neboť jsem spatřila tu podobnost: Anastasii bylo dvacet dva. A byla panna. A byla novinářka. Náhoda? Nemyslím si.
No, ačkoli Padesát odstínů způsobilo mokré sny nejedné ženě, mně způsobilo spíš noční můry a jeden z mých dvou největších staropanenských strachů; že si mě vyhlédne sadomasochistický miliardář s barevným příjmením a bude se mě pokoušet o můj věneček připravit s bičíkem v ruce.

Je to jistě hodně opodstatněný a reálný strach, protože takoví se prochází na každém rohu a hledají si mladé panny (řekla bych, že mám štěstí, že jsem už skoro stará panna) a lákají je na svezení helikoptérou, aby je mohli zavřít do červeného pokoje. Horší než úchylové, co lákají děcka na bonbony, vzhledem k tomu, že byli právě Padesáti odstíny a jinou erotickou literaturou tak heroizování.

Tito novodobí princové v bílém Porsche jsou tedy skutečná reálná hrozba. Vzhledem k tomu, že mi život už nachystal dvě situace, které by byly pro osudové seznámení víc než vhodné, se začínám skutečně bát, že jednoho takového už brzy potkám.

Mám přirozeně strach z toho, že by po mně byla vyžadována submisivita, neboť se to bytostně neslučuje s mým feministickým světonázorem. Tudíž by moje přirozená reakce byla pořádný kopanec do koulí, což ale asi není úplně dobrá reakce na chlapa, co má na účtu miliardy a snadno by mi takový pomyslný kopanec do koulí mohl vrátit třeba tím, že by si koupil celý panelový dům, ve kterém bydlím, nebo třeba celou čtvrť či celou školu, aby mě mohl terorizovat "náhodnými" setkáními a zinscenovanými situacemi, ze kterých by mě musel zachraňovat ve snaze, abych mu nakonec padla k nohám. Vždyť si vzpomeňte třeba na Edu ze Stmívání; na Bellu málem najelo auto, pak ji málem přepadli motorkáři, když šla z knihkupectví a tak dále. Náhoda? Nemyslím si!

A nejen, že nemám náladu ani čas padat do situací, ze kterých bych potřebovala zachránit, ale také nepochybuji o tom, že bych se dokázala zachránit sama, což by se dotyčnému miliardáři samozřejmě vůbec nelíbilo, takže by musel přitvrdit (haha, obrazně i doslova?) a začal by posílat třeba kytky a pozvánky na večeře, a kam by to chudák holka, která bydlí asi na čtyřech metrech čtverečních, měla dávat? Nakonec by to nevyhnutelně vedlo k tomu, že by mě utopil ve flóře či vyvolal silnou alergickou reakci buď na květiny, nebo na muže.



Dalším mým strachem je, že bych náhodou narazila na kluka, co by byl taky panic. Víte, já prostě nevěřím lidem, kteří neměli sex od patnácti výš. Jsou určitě hrozně divní, váží tři tuny, nebo mají tři ruce a každý večer před spaním se vroucně modlí, aby si konečně zapíchali nebo to do nich někdo vrazil, protože jsou to naprostí zoufalci.

Nicméně vzhledem k tomu, jak moc jsem byla bezradná, pokud přišlo na nějakou akci, mám zato, že můj protějšek by na tom byl asi taky dost bledě (pokud neviděl dost porna nebo netrénoval na něčem nafukovacím, což taky asi není úplně ideální, pokud to byl třeba nafukovací kruh do vody) a tím pádem bychom na tom byli blbě oba. Zatraceně blbě. Nakonec by to jistě skončilo třeba tak, že bych se mu snažila stáhnout trenky přes hlavu a on by se naopak snažil nasadit kondom na mou třetí ruku. Kdyby se nedejbože třeba trefil i někam jinam než do jedenapůlté nosní dírky, museli bychom provést onen pohanský rituál na oslavu soulože, jenže to by vyžadovalo obětovat třetí půlku jednoho z nás, což by bylo poměrně nemilé, kdyby ten los padl na mě.

A pokud bychom se nedejbože v budoucnu spářili, naše děti by měli zajištěnou dobu celibátu expanencioanálně tak velkou jako my oba dohromady (a neptej se mě, kolik to je, protože slovo expanencioanální jsem viděla naposledy v učebnici matiky pro zoufalce na střední).

Takže přestože si vlastně nejsem úplně jistá, koho vlastně chci, jen vím, že miliardářům a panicům se budu vyhýbat velkým obloukem. A to už je skoro vlastně plán.

17 komentářů:

  1. Super článek :), myslím, že jako Anna z Odstínů nedopadneš, to je submisivní naivka :)!

    OdpovědětVymazat
  2. 50 odstínů je dívčí román. Podávají to jako BDSM, ale není to BDSM. Všecko je tam strašně nadnesený - extrémy, a navíc se ani nic nedodržuje. Pitomost. Ještě jsem neprošla celej tvůj blog, tak nevím, jestli to tu už někde máš, ale napsala sis někdy popis ideálního partnera? Jaký by měl být vzhledově, povahově, jeho koníčky, jak by tě měl sbalit... Někdy ta představa přenesená na papír může způsobit, že se opravdu objeví :) (Sakra a když to vím, proč jsem to ještě něudělala? Jdu to napravit.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, něco taovýho jsem psala jenom sama pro sebe asi před půl rokem :D A pořád to mám schovaný a doufám :)

      Vymazat
  3. Haha...pobavila jsem se :D super článek

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělý článek! :D Já bych tu věkovou hranici zvýšila. Nemyslím si, že je na tom svět tak špatně, aby lidi, co neměli do patnácti sex, byli takoví retardi. Spíše naopak. :) Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. :D
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, to o těch starých pannách/panicech je samozřejmě jenom nadsázka a legrace :)

      Vymazat
    2. Nadsázku beru. :) u tebe to jinak ani nejde. :D

      Vymazat
  5. Skvělý článek, parádně jsem se při čtení pobavila a zavzpomínala na to, jak jsem četla Padesát odstínů šedi :D kdybych potkala milionáře, co by mi nabízel svezení helikoptérou, plavání na Havaji nebo pohlazení jednorožce, hned se ho zeptám na příjmení a vzpomenu si na varování rodičů před úchyly, co nabízejí dětem bonbony a lákají je do auta :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně :D :D Já jsem 50 odstínů ani nakonec nedočetla, protože jsem na to neměla nervy :D Třeba teď, když jsou moje, se na to někdy vrhnu, ale spíš asi ne :D

      Vymazat
  6. Jsi báječná! A píšeš výborně, vždycky se nad tvými články pobavím.:)
    K těm padesáti odstínů.... Já to přečetla. Dokonce dva díly. Ale na mou obranu, bylo to ve zkouškovém. To člověk dělá různě hrozné věci. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :) Jo, to je pravda, o zkouškovém bych si to fakt mohla přečíst! :D :D Děkuji za tip! :D

      Vymazat
  7. "Nevěřím ničemu, co nemělo sex od 15 výš" , a sama jsi 21 let a nic - to je taky docela kontraproduktivní hláška :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to si přesně myslím, stejně jako to, že člověk může mít třetí ruku a jedenapůltou nosní dírku, když má zároveň panenskou blánu. Jsem ráda, že je tak jasně vidět, že všechno, co píšu, myslím doslova a do písmene tak, jak to napíšu :)

      Vymazat
    2. Hrozně se mi líbí použití slova "kontraproduktivní" v tomto kontextu. Je to skoro takové... kontradiktorní, že.

      Vymazat
  8. To mě pobavilo :D jinak Padesát odstínů šedi jsem nečetla a film se mi zdál nic moc.. :D Jinak tvůj talent na psaní je opravdu velký :D

    OdpovědětVymazat