neděle 9. dubna 2017

Můj Tinder týden lásky - 1. den - Pan manažer Soplík



Ke svému prvnímu rande jsem přišla v podstatě skoro jako slepá k houslím. Hned první večer, co jsem si Tinder stáhla a ještě jsem ani skoro nevěděla, co jako ta selekce znamená, si mě přidal jeden z kluků, které jsem poslala doprava jenom proto, že měl půlku obličeje zakrytou jakousi maskou a to mu právě dodalo tak nějak ucházející vzhled. Poslal mi asi pět zpráv najednou, včetně fotky svojí večeře a informace, že jde do sauny, načež se sám označil za "přemotivovaného", což ho celkem vystihovalo. Bod za sebereflexi! Hned zkraje taky napsal, že se radši chce vidět naživo, abychom hned věděli, na čem jsme, což jsem ocenila.


Tak jsem tedy narazila na pana Soplíka, jehož jméno se vysvětlí v závěru příběhu.

Navrhoval jít na vodnici do čajovny, což jsem nejdřív odsouhlasila, než mi došlo, že se mi moc nechce ocucávat šlahoun po naprosto neznámém klukovi, takže jsem řekla, že nemám tolik času, tudíž bych raději prostě někam do hospody na pivo. Neochotně souhlasil, ale duchapřítomně mě varoval, že v úterý večer asi nebude v centru moc volných hospod. Nakonec to skončilo tak, že jsme dvacet minut chodili po městě a hledali hospodu, ve které by byl alespoň jeden volný stůl.

Nakonec jsme stůl přece jen našli, k velké úlevě nás obou. Když jsme si dali pivo, chvíli jsme se normálně bavili. Soplík byl kluk dost tuctový, měl na sobě tričko s anime obrázkem, obyčejnou sportovní mikinu, ale zato byl šéfem ejdž ár v jakémsi univerzitním spolku. To se také hned záhy projevilo (tedy samozřejmě ne to, že měl tričko s drakem a sportovní mikinu, ale jeho očividná záliba v self-improvementu, zkvalitňování soft skills a komunikování problémů mezilidských vztahů). I přes jeho významnou pozici bylo vidět, že s holkami úplně zkušenosti nemá. Po chvíli (nebo spíš po půli piva) se ale Soplík osmělil, nebo lépe řečeno přestal krotit svou pravou ejdž ár podstatu, a začal pálit otázky jako na pracovním pohovoru:

"Popsala by ses spíš jako introvert, nebo extrovert?"

"Cože?" trochu mě ta přímá otázka zarazila, neboť jsem měla za to, že když konverzace plyne dobře, člověk se na nic takového nemusí ptát. "No, těžko říct. Jak kdy," řekla jsem nakonec popravdě.

"No ale to bys měla vědět, měla by ses dobře znát, aby ses dokázala kvalitně zapojit do pracovního procesu."
"Ale já jsem jenom chtěla říct, že-"
"Já bych řekl, že jsi spíš introvert, protože často odvracíš pohled a díváš se jinam, víš, musíš se dívat do očí, ale když ti to není příjemné, tak se dívej mezi obočí, to funguje, to třeba dělám já. A taky jsem si všiml, že sedíš se zkříženými kotníky. To znamená, že jsi trochu nejistá a nerozhodná. Jaké jsou tvoje koníčky?"

Po vyčerpávajícím popisu své osoby jsem měla sto chutí mu říct, že jsem sem přišla přesně proto, aby mi udělal ejdž ár analýzu a oznámil věci, o kterých vím. "Baví mě číst," odpověděla jsem.

"A co tě baví ještě? Kromě toho, co už jsi řekla?"
"Jaké jsou tvoje nejlepší vlastnosti?"
"Kde se vidíš za pět let?"

Ne bezdůvodně jsem si tam připadala jako na pohovoru do zaměstnání. Nebo možná na pohovoru na přítelkyni s dobrou perspektivou do budoucnosti, vymyšlenou pětiletkou a špičkovými soft skills. Soplík mi přišel úplně obyčejný, tuctový, do doby, než začalo tohle, protože mi jsou podobné kecy z duše protivné a jakmile něco takového slyším, vždycky se skoro osypu.
Ještě jsem doufala, že přihodí poučky o tom, že organizace se musí vést jako rodina a všichni mezi sebou musí mít pevná pouta, aby si mohli navzájem pomáhat nejen se svými soft skills, ale i hard skills. Proto když se zeptal: "A kde je tu záchod?" skoro jsem se zaradovala. Natáhla jsem ruku a chtěla ukázat dozadu do místnosti, jenže při tom gestu jsem to nějak nezvládla a převrátila svoje pivo. Soplík, sedící naproti mě, schytal do klína celý obsah půllitrové sklenice.

Téměř jsem se neudržela, jak jsem přemáhala smích. Omluvila jsem se, jenže Soplík se z té náhlé události nemohl vzpamatovat a mě napadlo, že nejspíš nevypadám, že se dostatečně kaji.

"To snad ne, mám jenom tyhle kalhoty. V čem já zítra půjdu do školy?" hořekoval, zatímco přišla ochotná servírka zbavit nás následků.

Přihodila jsem tedy ještě několik omluv v rychlém sledu za sebou, byť myšlených velmi, velmi vlažně, protože kdo, sakra, má jenom jedny kalhoty? A ještě k tomu takové úspěšné ejdž ár zvíře?

Moje vágní omluvy si ovšem Soplík vzal k srdci a začal se svou replikou: "Ale z toho si vůbec nic nedělej, to si vůbec nevyčítej, už na to nemysli, to je v pořádku," začal, jako kdybych se mu omlouvala za vypálení celého hospodářství i s přilehlými lesy. Zřejmě jsem se svými překříženými kotníky a pohledem sledujícím servírku utírající rozlité pivo vypadala, že si to budu nadosmrti vyčítat a těch pět set mililitrů mě bude strašit ještě na smrtelné posteli.

Soplík odešel na záchod a já čekala. Bylo mi hloupé odejít, tak jsem si dala ještě jedno a nechala ho vyprávět, abych se vyhnula dalším analýzám. Když bylo konečně deset, šli jsme na autobus. Zatímco jsme čekali, pozorovala jsem mocného zeleného holuba, jak se pomalu posouvá z hloubi jeho dýchacího ústrojí do levé nosní dírky.

Naše cesty vedly stejným směrem a já už jen mlčky trpělivě čekala, až budu konečně sama.
"Máš něco proti objímání?" zeptal se Soplík pár stanic před konečnou.

"Nenávidím objímání!" zalhala jsem obratně. Kdyby chtěl vysvětlení, asi bych řekla, že objímání s kluky, kterým z nosu vylézají holuby velikosti... holouběte asi nepatří mezi moje soft skills...

Další články v rubrice:



19 komentářů:

  1. Bože, tak uvažuju, jestli toho otaku s trikem Animefestu neznám :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, triko Animefestu! :D No... to je dobrá otázka :D :D

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Nasmála jsem se opravdu hodně! :D A velice se těším na další povídání. Třeba bude s nějakým z nich v klíně i něco jiného, než jen pivo... ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, ale nic takového se nekonalo a konat snad ani nebude! :D

      Vymazat
  4. Chtěl zaujmout. Chtěl být vtipný a jevit se schopně.
    Ještě netuší, že v manželství mluví manželka a manželovi stačí pár jednoslabičných slov na celá desetiletí.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  5. Fuj, představila jsem si to pevné obejmutí, kdy by se z holuba mohla snadno stát kukačka v novém hnízdě. Škoda, že ti na rozloučenou nedal aspoň propisku, nebo nálepky s logem korporátu.

    OdpovědětVymazat
  6. :D :D Je fajn, že se vlastnictvím jediných kalhot pochlubil - je třeba ocenit jeho upřímnost :D :D
    Jednoho pána Holuba jsem taky znala. Ale v jiném slova smyslu. pozval mě na pivo, které jsem si musela platit sama a na pizzu, kterou měl díky poukazu zadarmo, ale já tu svoji platit musela:D Pan Holub byl asi o 8let starší, šikovný doktorand na oboru ptáků - celý večer jsme proto rozebírali zbarvení křídel jednotlivých druhů a já se modlila, aby to rande skončilo. Za žádnou cenu mě ale nechtěl pustit domů. Nakonec mě ještě přemluvil, abych ho doprovodila na ubytovnu, která byla po cestě...Tam mě opustil a já se pak musela kodrcat sama domů přes půlku města...ve 3 ráno...
    V noci mi pak od něj přišla zpráva, že to bylo moc fajn a jestli bych mu mohla donést krabici od pizzy, kterou jsem si nakonec nesla domů, protože je na ní slevový kupon, a když bude mít 10 kupónů, dostane pizzu zadara...
    krabici jsem vyhodila do koše...jemu to zlomilo srdce..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle je super historka :D :D Skoro lituju, že se mi něco takového taky nestalo :D Třeba jindy :D

      Vymazat
    2. Tomu těžko uvěřit. Ten pán vzal tu emancipaci prostě moc doslova. Své syny bych za takové chování asi i vydědil.
      Milan

      Vymazat
  7. Ahoj právě teď jsem dočetla celý Tvůj blog a smekám.Píšeš skvěle,vtipně a i když už teda panna asi 100 let nejsem tak mě moc bavilo to všechno číst.

    OdpovědětVymazat
  8. Na to nemám slov. Asi bych si v tuhle chvíli začala vymýšlet nějaké úplně mimo věci, aby byl šokován a utekl :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě to taky napadlo, ale pak ve mně zvítězila jakási mírumilovná část mé osobnosti... No tak snad příště :D

      Vymazat
  9. Koukám, že nainstalovat mé mamce do mobilu Tinder bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat haha

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to já bych ho odpálkovala hned na začátku. A spokojeně odešla :D Obdivuji tvou trpělivost!

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  11. Strašný, jsi hrdinka, možná proti své vůli.

    OdpovědětVymazat