pátek 9. prosince 2016

Jak jsem se poprvé (a naposledy) snažila depilovat voskovými pásky

Holení. Tam. Dole.
Už jenom ta představa způsobuje, že se úplně celá naježím a začnu vrčet, prskat a kopat okolo sebe, a to i přes fakt, že bych si ta muka způsobila jedině já sama. Představa zarůstajících chloupků a dny trýzně a - přiznejme si to - zimy, mě vůbec neláká a nikdy ani nelákala. Přesto jsem ale uvažovala nad hypotetickou možností - co se stane, až si někoho najdu a budu se chtít oholit? Jak to udělám? Mám si koupit epilátor? Nebo spíš kyselinu?  Nebo se modlit, že někoho sbalím na větu: "Nechceš se zajít podívat na bobra?"

Bezcílně jsem bloudila drogerií a zastavila se u regálu s holicími potřebami, když můj zrak padl na voskové pásky. Měli je hned vedle kondomů, což podle mě bylo zcela jasné znamení. Vybrala jsem si tedy pásky přiměřené velikosti (hledala jsem ideálně voskové pásky pro odbornou veterinární depilaci mamutů, ale přestože jsem se byla podívat i v oddělení pro zvířata, nic takového jsem nikde nenašla) a s tváří, která se mi začala stahovat vidinou nekonečné bolesti, už když jsem se té krabičky dotkla, jsem si nesla tento mučicí nástroj k pokladně. Prodavačka mi soucitně stiskla ruku, když mi vracela peníze, a doprovázela mě chápajícím pohledem. 

Když jsem došla domů, vybalila jsem pásky z krabičky. Svou konzistencí nápadně připomínaly rozjetou žvýkačku slisovanou do obalu, což celkem potvrzovala i vůně. Napadlo mě, že je chvíli budu třít stehny, aby se sblížily (ty pásky a má stehna, ne má stehna navzájem, ta už jsou sblížená až dost), ale nakonec jsem se rozhodla dát na rady z mimibazaru (který nikdy nelže) a nahřála vosk fénem. 

Pak už se to nedalo oddalovat; nevyhnutelné se velmi rychle blížilo. Umínila jsem si, že budu statečná a silná a odhodlaně jsem pásek nalepila do třísel a pečlivě ho tam uhladila. Jenže tady moje odvaha skončila. Po minutě zoufalého zírání a horečnatého přemýšlení, za jak dlouho pásek sám odpadne (vzhledem k jeho chemické konzistenci jsem ale spíš hádala, že by mi dřív upadl spíš kus masa), nebo jestli bych nemohla zavolat hasiče, aby mě z toho vystříhali, jako se to dělá, když se třeba malé dítě zasekne pod topením (Asi nemusím ani zmiňovat, že by to museli být jen a pouze pohlední do půli těla svlečení mladí hasičští samci, jinak bych se radši spokojila s pozbytím toho kusu masa.) jsem se rozhodla, že musím svou statečnost dotáhnout do konce a dílo zdárně dokonat; tedy vyhodit tenhle prokletý voskový pásek, za ním i celou krabičku, stočit se do klubíčka na posteli a dát si hodně čokolády a brečet, že stejně není důvod, abych se o něco takového pokoušela.

Takže jsem pevně uchopila konec pásku, mezi zuby jsem si strčila polštář a pevně jsem se do něj zakousla, v duchu jsem proklela evoluci, že jsme chlupy ještě neztratili úplně, pak proklela všechny výrobce kosmetiky, kteří dělají takové dílo ďáblovo prodávají a ke všemu legálně, a nakonec jsem proklela i sama sebe za to, že mě něco tak pitomého vůbec napadlo a že jsem tuhle trýzeň mohla přeskočit a tu čokoládu sežrat rovnou.

Pak jsem škubla. Na polštáři zbyl oslintaný otisk mých zubů a můj bolestný křik způsobil, že na mě bytná přes dveře hystericky křičela, co se mi stalo, protože se vyděsila, že jsem se vážně zranila. Snažila jsem se znít vyrovnaně a příjemně,  protože kvůli sebepoškozování by mě taky mohli odvézt na psychiatrii. 

Za takovou agónii a nezměrnou bolest jsem čekala pokožku hladkou jako dětská prdýlka, bez jediného chloupku. Omyl. Na pásku bylo přilepených pár osamělých chlupů, pro které náhodná ruka osudu sáhla a vyrvala je z jejich přirozeného prostředí. Vlastně jsem dostala ještě víc, než jsem chtěla; místo jednoho hladkého pruhu kůže jsem měla asi tak tři bezchlupá místa o velikosti menší než půl čtverečního centimetru. Kůži jsem samozřejmě měla úplně rudou a vosk byl úplně všude tam, kde už neměly být chlupy.

Za zlostného křiku jsem voskové pásky skoro prohodila oknem, ale na poslední chvíli jsem si vzpomněla, že potřebuju použít přibalené vlhké ubrousky. Naštvaně jsem je vybalila a na jejich obalu mě čekal milý vzkaz: nevhodné pro intimní partie. Bytná klepala znovu, tentokrát ještě vyděšeněji, protože se bála, že někoho vraždím. Natáhla jsem si kalhotky a kalhoty, otevřela dveře, ujistila ji, že se nic neděje, a pokračovala do koupelny. Tam jsem zjistila, že se vosk na kalhotky přilepil, a následovala další depilace, tentokrát skoro účinnější než ta první. Po krásné půlhodině, ve které jsem proklínala všechny svoje opičí předky (prababička měla ještě ke všemu velmi srostlé obočí), jsem vylezla ven jako znovuzrozená bez žádného vosku na nežádoucích partiích a přísahala jsem si, že věta: "Máš rád bobry v přirozeném prostředí?" bude moje první kritérium pro výběr potenciálního partnera.

12 komentářů:

  1. Já padnu! :D :D Ale připomnělo to mně, když jsem se poprvé pokoušela o depilaci voskovými páskami a ono i strojkem. Takový věci podstupovat teda nebudu. Zlatá žiletka. :D

    www.fakynn.blog.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, bolest, bolest, BOLEST >_< nechápu, proč musíme tak trpět -_-

      Vymazat
  2. Prosim tě, příště se na takový věci zeptej na blogu, rovnou bych ti řekla, ať to neděláš;o)
    Žiletka. Jedině žiletka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že jsem si radši měla jako první hodit nějaký ten statůsek, nebo se poradit s odbornicemi na slovo vzatými na mimibazaru :D Ale jak se říká, lepší je to jednou zažít, než o tom stokrát slyšet, ne? :D

      Vymazat
  3. Já se z tebe fakt zbláznim :D
    Přiznám se, že jsem s tebou soucítila. :D A děkuju za zkušenost, taky jsem tenhle šílenej nápad párkrát dostala.. Ale díkybohu nikdy nezkusila a teď už to dělat ani nebudu. :D

    OdpovědětVymazat
  4. *Sakra, Wish Sue, díky za komentář, jenom jsem chtěla smazat ten smazaný, a smazaly se i odpovědi pod ním :D #génius
    Každopádně jsem ráda, že ten obrázek konečně někdo ocenil, já ho úplně miluju! :D A stejnou chybu s depilací už bych fakt nikdy neudělala. Brr.

    OdpovědětVymazat
  5. Jahaaaa, takhle nějak dopadl můj první pokus o depilaci cukrovou pastou - naštěstí jsem tomu dala ještě pár šancí a musím říct, že když to člověk spojí s popíjením vína a tou čokoládou, není to tak strašný :D

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, hádám, že to bude jako s trháním obočí, to jsem zazačátku nenáviděla, pak jsem si ale zvykla a už to skoro nevnímám. Každopádně začátky bývají největší problém a navíc je teď docela zima, takže... :D

      Vymazat
  6. No rád bych řekl, že vím o čem mluvíš, ale fakt nevím :D. Rozhodně jsi mě svým článkem pobavila, tak jako spousty dalšími zde na blogu. Budu se těšit na tvé další všední i nevšední zážitky.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak druhý pokus, protože napoprvé mi to počítač jaksi neodeslal :D

    Souhlasím s Tvým vlastním návrhem a hlasuji pro neholit a hledat někoho, kdo má rád bobry :D
    Pokud se mi někdy povede najít ženu, o čemž stále více pochybuji, potom si nedovedu představit, že ji svléknu a ona mi oznámí, jak se pro mne upravila a co pro mne vytrpěla. Asi by to jeden z nás nepřežil. Buď by mě kleplo nebo bych ji zabil :D

    OdpovědětVymazat
  8. Výborný článek! Soucitně jsem u čtení trpěla s tebou. Příště sáhni po žiletce, ta je docela mírumilovná kamarádka a ač vypadá dost obyčejně, zvládá docela hodně. :D Ani nechtěné pořezání ji nedělá problém. :D

    OdpovědětVymazat