úterý 29. listopadu 2016

Proč všichni ctí jen etiketu na lahvi alkoholu aneb kam se poděli gentlemani?



Když jsem v osmé třídě absolvovala kurz společenské výchovy, který se opakoval ještě v prváku v tanečních, etiketa mě naprosto okouzlila, ačkoli i tak trochu vyděsila. Dodnes si úzkostně dávám pozor, abych vždy pustila sednout starší lidi v tramvaji nebo jim podržela dveře, ale společenských konvencí v restauraci, kde by večeře čítala pět chodů, se stejně jako Viviene v Pretty Woman celkem děsím. Naštěstí mě taková situace ještě nepotkala, na rozdíl od těch každodenních, které mě překvapují takřka neustále.


Jsem prostě staromódní, ale jsou to takové jemné nuance, na kterých mi záleží. Přestože jsem silná emancipovaná žena, myslím, že pomoct dívce do kabátu je moc hezké gesto, kterého se mi ale zatím nedostalo. V poslední době jsem pár rande absolvovala, ani jeden z dotyčných mi nepomohl do kabátu (a ne, nebylo to v létě) a byť pár vědělo, že je slušné nechat dívku vejít do dveří jako první, některým to bylo spíše úplně jedno a do dveří se hrnuli tak rychle, jako by za nimi rozdávali pivo zdarma.

Ještě méně kluků potom ví, jak je to schozením po schodech. Nedávno jsem si vyrazila na rande a do horního patra obchodního centra jsme se museli dostat eskalátorem, ale na schodech nebylo místo pro dva vedle sebe. Při cestě nahoru jsem pozorovala záda dotyčného, který se po mně téměř ani neohlédl, jako kdyby právě vystupoval k nebeské bráně, a když pak vyrazil takovým tempem, že byl už tři metry ode mě, měla jsem sto chutí zůstat stát, abych viděla, za jak dlouho si všimne, že s ním nejdu. Bohužel jsem si ale zapomněla stopky, takže by to z vědeckého hlediska přišlo vniveč, tudíž jsem chlapce doběhla a snažila se ho nevychovávat pro jeho budoucí přítelkyni, která by to ale jistě ocenila, přestože dotyčný asi moc ne.

Kapitolou sama o sobě je placení. Dodnes nezapomenu, jak jeden spolužák asi v sedmé třídě na lyžařském zájezdu zaplatil pití čtyřem dívkám včetně mě jen proto, že jsme se ocitly ve stejné skupině a šly jsme s ním na horkou čokoládu. 
S vysokou školou ovšem jde do háje i kapesné od rodičů a vlastní potěšení v oparu alkoholu se posouvá na první místo, takže vzniká jednoduchá rovnice: víc peněz = víc pití pro mě. Pravda, komu by se chtělo, s nájmem a dalšími zbytečnými výdaji (jako třeba za jídlo), platit za večer osm piv navíc, že? Jenže osm piv je osm piv, ale sklenička vína je pořád sklenička vína a těch třicet korun člověk mnohdy ztratí v bezedných hlubinách automatu na kafe. Proč je tedy neinvestovat s trochu dlouhodobějším záměrem, to je mi záhadou. Vše se ale nejspíš odvíjí od toho, do jaké míry slečna vypadá, že ji jedna sklenička dostane do správné nálady, nebo jestli by k tomu nepotřebovala celou lahev (což by se do budoucna opravdu mohlo prodražit, tedy pokud by hned nedala dostatečně nasrozuměnou, že jí stačí i krabičák, pokud je patřičně namíchaný s colou).

Dalším aspektem je prachobyčejná chůze po chodníku. Sice běhám docela ráda, ale boty s podpatkem bych si asi na překážkový běh mezi kanály a psími výkaly po obrubníku asi nevybrala. Přestože se to může zdát skoro jako dobrodružství spojené se sportovní aktivitou, když se mi zasekl podpatek do kanálu, nekřičela jsem radostné díky za objevení díry, do které můžu něco zasunout, přestože jsem to byla jedině a pouze já, kdo ten večer dostal něco do díry.

Jedinou stálicí mezi nevychovanými mladíky, kteří sice ví, jak společenská konvence dovoluje kopat v Minecraftu, ale v reálném čase nemají ani ponětí o tom, že etiketa je ještě něco jiného než nápis na lahvi vodky, jsou muži, kteří už mladíci dost dlouho nejsou. Protože nic vám nevylepší den jako když vám vrásčitý bělovlasý dědeček podrží dveře, přestože jste je původně chtěla podržet vy jemu.

34 komentářů:

  1. Ještě bych přidala tykání. Chlap, co mi sám od sebe začne pod nějakou záminkou tykat, nebo tykání nabídne (!), skončil.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tykání je docela problém. Já si nedovolím nabídnout spolupracovnici tykání, neb jest ženou, ona si nedovolí nabídnout tykání mně, neb jsem dědečkem. Kde je přesně ta hranice pro zjištění, kdo komu to může nabídnout, nelze zjistit. Museli bychom se společně opít, abychom to zvládli, ale to nehrozí. A tak si vykáme, ač by pro oba bylo zjevně příjemnější tykat si.
      Milan

      Vymazat
    2. Tohle se dá pěkně vyřešit vykáním spolu s oslovením křestním jménem. To je hezký způsob oslovování.

      Vymazat
    3. Je pravda, že ta hranice je dost tenká. Já jsem naštěstí ve svých dvaceti ve škole obklopena kluky, kteří jsou taky studenti, takže si všichni tykáme automaticky a nikomu to nevadí. Na druhou stranu když třeba chci oslovit někoho, kdo vypadá zhruba stejně starý, někde na ulici, už je potom těžší se rozhodnout, jestli mu/jí budu tykat nebo vykat. Těch dvacet je na to ještě dosti podivný věk :D Co se ale týče starších lidí, tak u těch vyloženě nesnáším, když mi někdo z nich začne tykat a zabila bych je na místě. Nejčastěji se mi to stává, když pracuju - dělala jsem na lahůdkách a za pokladnou a právě tam se takový lidé našli nejčastěji. Jistě, jsem mladší, ale to ještě neznamená, že se mnou můžou mluvit jako s děckem. Vraždila bych!

      Vymazat
  2. Tak kdy půjdeme na nějakou společenskou konverzaci ? :D
    Mám zkušenost s tím, že když prší, slečna nemá deštník, tak jsem se dvou ptal, jestli nechtějí deštník. Ony my vyloženě vynadaly, tak u třetí dámy jsem se na nic neptal a regulérně jsem jí dal deštník na hlavu
    Co se týče placení, tak se hned na začátku s druhou stranou domluvím, jak to bude s placení, abych předešel nějakým problémům.
    Sám jsem trošku duší romantik, ale za posledních pár měsíců jsem nepotkal žádnou slečnu, která by trochu té romantiky ocenila.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O, děkuji za pozvání :D Nechápu, že ti některá vynadala, že jsi jí nabízel deštník. Není větší peklo, než když holce zmokne účes, ne? :D
      Jinak ohledně toho placení si myslím, že na první schůzce by kluk zaplatit mohl - na dalších se to pak může klidně rozpočítat, nebo se můžou střídat, ale poprvé mi to prostě přijde moc hezké. A stejně je příjemné i to, když se dva domluví, jak píšeš, alespoň pak nevznikají nepříjemnosti a trapné ticho, když se číšník ptá, jak budou platit.

      Vymazat
  3. Ač mám tenhle blog moc ráda, v poslední době se mi zdá, že ti asi dlouho vydrží. Protože být chlap, tak se ti asi vyhnu. Není mi jasný, proč v dnešní době, kdy se všechny cítíme strašně nezávislý a emancipovaný zároveň vyžadujeme, aby za nás chlap v restauraci platil a oblíkal nás do kabátu. Tohle mi přijde jako úlet. (A fakt mě nepotěší, když mi někdo drží kabát, platí za mě a podobný věci. Podržení dveří je snad samozřejmost - ale ne chlap-žena, ale podle situace.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, kdo to psal, ale udivuje mne to "všechny se cítíme...".
      Mluvte za sebe. Nevíte nic o tom, jak se cítí ostatní.

      Vymazat
    2. když jdu na schůzku, tak tohle dělám a žádná si zatím nestěžovala

      Vymazat
    3. Nemyslím si, že když my ženy chceme, aby za nás muž občas zaplatil nebo nám pomohl do kabátu, chceme něco nereálného. Můj současný přítel mi v restauraci posouvá židli, obléká mě do kabátu, má iniciativu platit (to mu ale dovoluju jen občas - nejsem ten typ slečny, co by snášel, kdyby za něj chlap platil neustále), koupí mi dárek, otvírá mi dveře od auta...je to krásné a každé takové gesto ve mně budí úsměv a vděčnost. Ale není to samozřejmé. CHodila jsem s mnoha muži - boháčem, za kterého jsem musela platit já, ptž nechtěl utrácet, klukem, co mě pozval na první rande na pizzu na slevový kupon a když za mě měl zaplatit jednu kolu, raději utekl na záchod, s mužem, kterého jsem musela doprovázet domů já...takže vím, jaká je většina mužů, ale taky vím, že jsou světlé výjimky. Díky za ně!
      V dnešní době se ženy snaží být samostatné, stavět se na roveň mužů, to ale neznamená, že by se k nim muži neměli chovat slušně. Stále jsme to my, kdo jim rodí děti, kdo se o ně stará, bez koho by byli v mnoha případech ztraceni.

      ...Instantní krása...

      Vymazat
    4. Jo, já doufám, že mi tenhle blog dlouho vydrží :D Nedávno jsem viděla hezký citát: "Opravdová žena zvládne všechno sama, ale opravdový muž jí to nikdy nedovolí." Kdyby mi kluk pomohl do kabátu, bylo by to moc hezké gesto, ale samozřejmě bych to taky nevyžadovala pokaždé, stejně jako placení. Ale jako první dojem by mě takové věci dostaly do kolen, protože dávají okamžitě najevo, že je dotyčný slušně vychovaný (i když teď už možná trochu starosvětsky) a že se umí chovat a svojí partnerky si váží.
      KejT, máš naprostou pravdu :) Řekla bych, že taková gesta dostanou do kolen asi každou ženu a není žádná ostuda chtít, aby se k nám alespoň chvíli někdo chovat jako k princeznám.

      Vymazat
  4. Perfektní článek! :)

    http://TwoGentlemen.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Naše evropská etiketa je pěkná věc. Zvlášť ve srovnání s chováním lidí z různých jiných civilisačních okruhů. Naše etiketa vznikla na myšlence rytířskosti: tedy okázalý respekt ke slabšímu. Její základ se vyvinul v době křižáckých válek, doladěna byla na různých panovnických dvorech za stálé korekce náboženských požadavků křesťanství.
    A to je problém: do dnešní doby se nehodí.
    Uvolnit místo ženě v dopravním prostředku bylo samozřejmým mravním příkazem v době, kdy se v dopravních prostředcích ženy příliš nevyskytovaly, neboť pobývaly především v domácnosti.
    Platit za ženu útratu bylo samozřejmostí v době, kdy ženy vlastní příjmy neměly, neb nepracovaly a jejich případně zděděné jmění spravoval otec nebo manžel.
    Pomáhat ženám do kabátu bylo nutností v době, kdy vypnout vpřed hrudník při šátrání po rukávu bylo považováno za projev pouliční šlapky.
    Odobně vstup do dveří a chůze do schodů apod. drobné projevy jsou všechny postaveny na tom, že muž je silný a může si dělat, co chce, zatím co žena je slabá a zcela bezbranná. (A bezbranným rytíři neubližují, ale pomáhají.)
    Dnes je doba velmi, velmi odlišná. V dopravních prostředcích převažují ženy různého věku a různého chování. Hotovost mají ženy u sebe obvykle větší než muži. Mnohé ženy jsou i fysicky silnější, respektive vycvičenější, než mnozí muži. A podívali-li bychom se na běžnou pouliční směs podrobněji, nepochybně zjistíme, že ozbrojených žen je na ulici většího města více než ozbrojených mužů.
    Ženy mužům vládnou - v domácnosti, v mateřské školce, ve škole a čím dál častěji i v zaměstnání.
    Chová-li se podle tradiční etikety silnější či bohatší nebo nadřízený muž k ženě, je to galantní. Chová-li se tak slabší, chudší nebo podřízený muž k ženě, je to servilnost. A tou ženou to může být eventuelně vnímáno i jako drzost, protože galantnost prostě je projev silnějšího vůči slabšímu.
    Ničím z toho, co jsem napsal, nechci však omlouvat hrubiánství nevychovaných tupců.
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milane, máš pravdu, na tom, co jsi napsal, něco bude, ale přesto to pořád vnímám trochu jinak. Ne jako projev silnějšího ke slabší, ale jako projev úcty. Tím, že mi kluk podrží dveře nebo mi pomůže do kabátu, mi přijde, že mi projevuje úctu - že tím vlastně ukazuje, že si mě váží a že mu záleží na tom, abych se cítila dobře. Je ovšem pravda, že v dnešní době už nic není tak striktní a jasně dané, spousty žen i mužů to tedy už vnímají úplně jinak a je těžké určit, kde je hranice. Zkrátka jak u koho, a já jsem asi pořád ještě tak trochu ze staré školy, zkrátka pro mě takové chování muže k ženě je a vždy bude právě tím projevem úcty (a nakonec třeba i lásky), protože přesně tak jsem to odmala vídala u svých rodičů :)

      Vymazat
  6. Skvělý článek. Pobavilo, hlavně ten závěr. Ale jen podotýkám, že podle etikety by do hospody měl vcházet muž první, jelikož tam může zrovna probíhat bitka a on musí chránit svůj něžný protějšek. Každopádně taky mě nasere, když se chlap cpe přede mě do dveří nebo nezapaltí ani jednu skleničku, potom co zhodnotí, že mu z toho večer nic nekápne v naturáliích.

    OdpovědětVymazat
  7. Etiketa sice možná mizí, ale neviděla bych to tak tragicky.
    Hodně tomu pomůže, když budeme některé ty dříve samozřejmosti jemně, s úsměvem vyžadovat, a zároveň oceníme, pokud proběhnou.
    Muži jsou velice rádi za gentlemany, jenom se málokdy potkávají s tím, že by to někdo ocenil. Někdy to dotyčná ani nepozná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je velmi přesné!
      Každý muž chce být rytíř, hrdina, gentleman - nikdo nechce být za opak. Ale dáma mu to musí umožnit.
      Milan

      Vymazat
    2. To máš pravdu :) Nebo je někdy dost možné, že si žena nejdřív toho chlapa musí trochu vychovat :D

      Vymazat
    3. Před několika dny jsme odcházeli z jedné společenské akce a u šatny jsme se sešly dva páry, já s manželem a pak ještě jeden pár.
      Pánové přebírali kabáty, bylo zima, tak toho bylo více, ještě šály a tak, navíc nějaké zmatky, šatnářky hledaly správná čísla. Já jsem v klidu počkala, než mi manžel pomůže do kabátu, vůbec jsem neprojevila žádnou iniciativu, ta druhá dáma se mezitím oblékla sama. No, nevypadalo to vůči té druhé dvojici zrovna dobře. Její muž něco rozpačitě prohodil, jakože "ty ses už oblékla sama", já jsem s úsměvem řekla "když ono se mi to opravdu špatné obléká" - to je pravda, rozhodně mi ulehčí, když mi do kabátu někdo pomůže. Tak třeba to příště udělají taky jinak, ona i on:-)
      V podstatě to byla skoro její chyba, má počkat.

      Vymazat
  8. No já musím bohužel souhlasit. Sice oblíkání do kabátu, to je trošičku možná moc, ale takové to pouštění do dveří to je samozřejmost. Výjimku bych spíš viděl když se vchází do hospody, tam by chlap měl vcházet první, ke stolu by měl přijít taky první a až potom nechat ženu sednout jako první. Takže s tím vcházením jak píšeš, to je na hraně, pokud jste vcházeli do obchodu, nebo do bytu tak to v pořádku samozřejmě nebylo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně by se to s tím kabátem fakt líbilo, možná proto, že jsem to snad ještě nikdy nezažila :D Třeba bych pak zjistila, jak je to debilní a začala bych proti tomu brojit, kdoví :D

      Vymazat
  9. Super článek. Gentlemani vymírají, je to tak.. Ale je fakt, že dost kamarádů mi řeklo, že za jejich gentlemanství občas dostali od ženských skoro vynadáno. Takže to vypadá, že si za to můžeme samy.. Jak tady píše Milan - dáma mu to musí umožnit. Možná měli několikrát špatnou zkušenost.. No, nevím. Já si toho nejvíc všimla teď, když mám děti. Hodněkrát jsem potřebovala pomoct s kočárkem a většinou mi přispěchala na pomoc ženská. Jednou na mě chlap dokonce koukal, jak táhnu kočár po schodech dolů a vůbec to s ním nehlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem se setkal i s tím, že autobus byl plný zdravých lidí, ale dámě s kočárem jsem ven pomáhal já, i když jsem v jedné ruce držel hůl. V takových chvílích mám chuť některé mladíky tou holí přetáhnout :D

      Vymazat
    2. Nevím no, přijde mi, že v dnešní době už se veškeré hranice tak stírají, že se hodně těžko určuje, co vlastně ještě platí. Jestli chlapi předpokládají, že když jim jedna žena vynadá, když za ni chtějí platit, tak všechny ostatní také automaticky žádné projevy gentlemanství nepřijímají, řekla bych, že to skončí nejspíš tak, že za chvíli ženy budou držet dveře mužům a pomáhat do kabátu jim, aby daly najevo, jak se to dělá :D

      Vymazat
  10. Možná bych trochu polemizoval o tom placení, protože spousta mužů není právě bohatých a tak platit za všechny dámy, v jejichž blízkosti se objeví, je poměrně nereálné, i když pokud chlap vypije větší množství piv a žena s níž je v restauraci, ucucává jedno víno, už by mu asi ten rozpočet moc nenavýšila a tohle by zaplatit skutečně mohl. Ale jinak souhlasím.
    Na druhou stranu, já zase i v běžném životě narážím na dámy, které se také neumí chovat. Stává se mi, že některé se neuvědomují, že ne vždy má přednost žena nebo starší, takže mě občas postarší žena málem porazí ve dveřích, když vycházím z malého přecpaného prostoru do větších prostor. Jedna mi takhle jednou málem přerazila ruku, když se cpala do plného malého obchůdku, tak jsem ji musel upozornit, že bych jí ty dveře i podržel, ale až po tom, co bych vyšel ven a bylo to reálné, protože tak, jak to pojala ona, to prostě nešlo. Když jsem přicházel ke dveřím zprava a ony se otevíraly doleva do prostoru, kam už bych se nevešel tak, aby ona mohla projít, to fakt nešlo jí je podržet zevnitř.
    Na druhou stranu se občas setkám s tím, že některé dámy, většinou starší, pomohou mně. Mám nějaké zdravotní problémy a chodím o holi. Ta mi občas v obchodě spadne a některé dámy se hned ohnou a podají mi ji. I když se já snažím být gentlemanem, je docela příjemné, když se takto zachová i dáma. Stejně tak je docela fajn, když si někdo všimne, že když mám v jedné ruce hůl a ve druhé tašku, špatně se mi otevírají dveře a podrží mi je.
    Dnes se mi opět zablokovala záda a sotva jsem lezl a mile mě překvapilo, že si většina přítomných všimlo, pustili mě do autobusu, před tím na zastávce mi uvolnili místo na lavičce a i řidič si všiml a pomohl mi. Bohužel častěji se mi stává, že přijdu na zastávku dřív a nemám si kam sednout, protože některé dámy musí mít na lavičce odloženou tašku a už jsem se setkal i s tím, že jsem v přeplněném MHD stál a vedle mne seděla starší paní, která vedle sebe měla na druhé sedačce tašku. Zřejmě na tom ta taška byla hůř než já a potřebovala sedět.

    OdpovědětVymazat
  11. Zase boží článek - je pravda, že hodně chlapů zajímá jen etiketa na lahvi piva, ale naštěstí ještě nevymřeli ti, kteří podrží dveře (aniž by jim pak musela podržet holka večer ;), zaplatí večeři i víno a jsou prostě gentlemani

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, něco takovýho by obměkčilo i moje kamenné srdce (a možná i mou panenskou blánu pokrytou pavučinami) :D

      Vymazat
  12. Vůbec hustý jsou ty, co začnou sami tykat a první téma je kolik jsi jich v který dírce měla ? Ubožáci

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nikoho takovýho jsem naštěstí ještě nepotkala, ale nepochybně mě to někdy čeká :D

      Vymazat
  13. Někdo, kdo už několikátý článek řeší etiketu by mohl vědět, že podle etikety vchází do restaurace jako první muž, aby dívce hned jedna nepřiletěla, kdyby tam byla dramatická situace, bitka.
    Michal

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to vím, ale i tak je slušností, aby kluk holce ty dveře přidržel a ne jí je nechal spadnout na obličej :D Přiznávám, že jsem tu situaci špatně nastínila.

      Vymazat
  14. Já ty tvoje články miluju! Pod tenhle bych se podepsala. A stejně jako někteří nade mnou bych ještě přidala to tykaní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je taky pravda, i když to mi víc vadí u lidí, co jsou o víc starší než já. Děkuju :)

      Vymazat