čtvrtek 10. listopadu 2016

Jak jsem si vroucně přála, aby se na sebe vrhly dvě lesby



To se tak jednoho dne stalo, že jsem spatřila v programu místního kina starý německý film s titulky. Doopravdy jsem ho chtěla zhlédnout, jenže jaksi nebylo s kým, kromě mých dvou kamarádů - páru. Chodit do kina s párem je jednou z forem čirého pekla, ale nebylo zbytí. Nebo nebylo až do jedné chvíle...

Řekněme, že jsem to skoro poprvé vzala do vlastních rukou (ne tedy doslova, to už jsem jednou dělala) a nadhodila to (tedy že chci jít do kina, ne že chci něco chytit do vlastních rukou) před jedním poměrně sympatickým příslušníkem mužského pohlaví. Říkejme mu třeba Milivoj. Vysvětlila jsem mu, jak se situace má, a jestli by nešel se mnou. Řekl, že ano a druhý den jsme se dokonce domluvili, že se předtím sejdeme a dáme si víno.

Všechno přestalo vypadat nadějně už ve chvíli, kdy jsme se sešli a měli vyrazit. "A kde jsou Lenka s Markem?" zeptal se Milivoj s výrazem, který poměrně jasně říkal, že se na ně opravdu moc těšil a netrpělivě je každou minutou očekává. 

Vzhledem k tomu, že jsem ho předtím zpravila o tom, že se mi tam s nimi jít nechce, neboť bych si připadala jako totální křen, měla jsem za to, že to pochopil tak, že si sháním někoho jiného, kdo by se mnou šel místo nich. Evidentně jsem se ale spletla a v tu chvíli mi bylo nesmírně trapně a navíc jsem ani neměla připravenou výmluvu. 

Pokrčila jsem tedy rameny a nahodila znechucený obličej, jakože to sama vůbec nechápu. Posadili jsme se v baru a nastalo první trapné ticho z mnoha. "Možná ještě dorazí," dodala jsem potom, abych ho trošku utěšila, "pojď si koupit něco k pití!" Vyskočila jsem a šla si vybrat. Objednali jsme si každý víno, a když se servírka zeptala, jak budeme platit, rychle jsem vykřikla, že zvlášť, na což Milivoj reagoval jenom chabým záchvěvem něčeho, co se mi skoro zdálo jako námitka, ale spíš ne, protože jsme oba pokojně zaplatili a vydali se znovu si sednout.

"A co teda ta Lenka a Marek?" zeptal se Milivoj znovu. Obrátila jsem do sebe svoje víno skoro na ex, ale bohužel mi přineslo jenom minimální inspiraci: "No," začala jsem znovu váhavě, "pohádali jsme se," vyrazila jsem ze sebe pak spásnou výmluvu. Potom naše konverzace upadla do trapného ticha. Vroucně jsem se modlila, aby už byl konečně čas jít na promítání a já už mohla přestat vymýšlet ohraná témata ke konverzaci, protože bylo jasné, že jeho hoře z nepřítomnosti Lenky a Marka je tak velké, že jen marně zadržuje pláč a jeho bolest je dokonce tak velká, že skoro ani nemůže mluvit.

Když se konečně otevřely dveře do sálu, Milivoj, který se dostal do řady na odtrhnutí vstupenky přede mnou,se do prostorů kina vrhl tak vehementně, jako kdyby tam někde čekali jeho vysnění Lenka a Marek, a skoro se zdálo, že kdybych zůstala stát na místě, všiml by si toho až v půlce filmu. Nicméně jsem zapojila své běžecké dovednosti a k jeho smůle ho dohnala.

Posadili jsme se a já jsem začínala cítit jistý entusiasmus, protože promítání už brzy mělo začít a začátek filmu sliboval spásu v podobě konce nutnosti něco říkat.

Jenže jako by toho nebylo málo, přede mnou seděl asi dvoumetrový kluk, takže bylo hned jasné, že neuvidím. Deset minut jsme mlčky seděli vedle sebe, načež se Milivoj ozval: "Lenka a Marek tady nejsou, tak nechceš si vyměnit místa?" Dobře, o Lence a Markovi nic neřekl, ale jsem přesvědčená, že si to jistě myslel. Na jeho nabídku jsem každopádně kývla, jenže dvě minuty před začátkem filmu se i volná sedadla přede mnou zaplnila; dvěma holkami, jedna měla metr šedesát a druhá tak dva metry. Asi nemusím ani psát, která si sedla přede mě.

Jak film začal, zdálo se, že se mi vesmír vysmívá na plné obrátky; ukázalo se totiž, že ty dívky, které sedí přede mnou, jsou pár. Chvílemi se k sobě nakláněly a líbaly se, z čehož se mi nejdřív otevírala kudla v kapse, protože nesnáším páry jakékoli orientace, které si projevují city na veřejnosti, ale pak jsem si uvědomila, že v tomhle případě je to vlastně super, protože když ta vyšší měla hlavu u své menší partnerky, já jsem viděla na titulky.  

V duchu jsem je tedy začala pobízet: "No tak, užijte si to! Pořádně! Jo, prosím!" Jenže se ukázalo, že byly daleko méně náruživější než většina jiných párů, v jejichž blízkosti jsem měla za svůj život tu smůlu být, a kromě pár polibků prostě jenom seděly vedle sebe.

Takže jsem si akorát mohla vybrat, jestli se budu dívat nalevo v mezeře mezi holkou z onoho lesbického páru a dvoumetrovým týpkem, a uvidím tak začátek vět v titulcích, nebo jestli se budu dívat mezerou mezi těmi dvěma dívkami a uvidím konec vět. Jak se ukázalo, oboje vyšlo úplně nastejno, ale mezeru vedle kluka jsem ale rychle vyloučila, protože jsem se ocitla příliš blízko Milivoje. Nakonec jsem se rozhodla procvičit si němčinu a rezignovaně jsem se přestala snažit o cokoli jiného než o nalhávání si, že po sedmi letech na gymplu umím německy daleko víc než "Heil Hitler."

Kamarádka, se kterou jsem měla původně jít, mi psala a ptala se, jak to jde, a mně najednou začalo být do smíchu, protože to šlo tak špatně a já jsem si za to mohla sama. Sama jsem se zeptala, sama jsem to navrhla. Takže jsem na sebe byla na jednu stranu pyšná, protože jsem projevila nějakou iniciativu, ale na druhou stranu jsem si nemohla pomoct, abych se sama sobě neposmívala, protože domluvit si takovéhle fiasko se mi taky nikdy v životě nepovedlo.

Jak se dalo čekat, Milivoj i nadále teskně toužil po přítomnosti Lenky a Marka a i film mu přišel příšerný, neboť koukat na romantické scény nebylo vůbec ono, když se před ním líbaly jen dva páry, ale ani jeden z nich nebyli Lenka s Markem. Když byl konec filmu, šli jsme na tramvaj a já se modlila, aby přijela co nejrychleji, protože Milivoj čekal se mnou a prodlužoval tak nekonečné utrpení ztělesněné nepřítomností Lenky a Marka.

Nakonec jsem skutečně litovala, že jsem na film raději nešla sama, a usoudila jsem, že tohle byl můj trest za to, že chodím sama se sebou, ale ještě jsem nikdy nebyla sama v kině. Zkrátka se mi pěkně vymstilo, že jsem nedala přednost dvojitému rande s Lenkou a Markem a mnou.

15 komentářů:

  1. a co to bylo za film?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si radši nechám pro sebe, aby to nebylo dohledatelné třeba i pro zúčastněné osoby :D

      Vymazat
  2. Tohle mám vyřešeno tak, že umím filmy stahovat, koupil jsem si projektor a dělám si kino doma, navíc si k tomu udělám čaj, někdy i něco dobrého k jídlu. Do kina chodím jen výjimečně. Nikdo se mi tu neolizuje, nikdo vyšší mi nepřekáží a navíc si to i stopnu, když potřebuji něco vyřešit, třeba si jít ulevit od toho čaje :D
    Jen mě teď napadlo, jestliže bych chodil sám se sebou, měl bych pít ze dvou šálků?

    Také by mě zajímalo, co to bylo za film. Jestliže byl skvělý a současně německý, přijde mi to skoro jako protimluv. Tohle pravidlo má jen jednu výjimku a to je starší film Nebe nad Berlínem, na jehož motivy pak Američané natočili skvělý romantický film Město andělů. Ostatní německé filmy jsou pro mne v nejlepším případě koukatelné, ale k titulu skvělé mají asi tak daleko, jako delfín k tomu, aby vylezl na Mount Everest.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdá se mi to, nebo se Pannu snažíš mírně neobratným způsobem balit? ;)

      Vymazat
    2. Anonymní:
      Zdá se ti to. Panna mi přijde jako hodně zajímavá. Podle toho mála, co o ní vím, je to asi skvělá holka a podle toho, co o sobě psala, je celkem pěkná, ale neznám ji a s největší pravděpodobností žije daleko a kromě toho je mezi námi dost velký věkový rozdíl. A oba z pochopitelných důvodů vystupujeme anonymně. Pouze je mi nějakým způsobem blízká, protože jsme si v některých věcech podobní. Baví mě číst její články a zjišťovat, v čem ještě jsme si podobní. A rád si s ní pokecám, i když dost omezeně. Ale i kdybychom se znali v reálu, šlo by nejspíš jen o kamarádství. Balit se rozhodně nesnažím, to ani neumím. Pouze porovnávám zkušenosti a píšu názory z pohledu podobně "postiženého" kluka.

      Vymazat
    3. Haha, já bych se sbalit stejně nenechala, takže Anonymní nemusí mít strach :D

      Vymazat
    4. Poslední Panna: No jen abys pak nezůstala pannou tak dlouho, jako já panicem :D Snad někoho najdeš dříve, ještě na to máš dost času;) A navíc u mne to pořád nevypadá na změnu, takže Ti ten čas neustále přibývá :D

      Vymazat
  3. Super článek! :) Zase jsi mě pobavila!
    Mimochodem, vzpomněla jsem si na tebe při čtení tohoto článku z Krásné. Docela jim to tam boříš! :D Respekt tobě! ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestliže si podle nich kluci přidávají, tak se svojí oficiální nulou jsem ve skutečnosti v minusu? :D

      Vymazat
    2. Děkuju :) Článek mě dost pobavil :D

      Vymazat
  4. Slovo "silná" v popisku znamená co?
    Že jste tlustá, nebo že máte tvrdé vytrénované svaly, nebo že jste psychicky extrémně stabilní?
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba všechno, to je na fantazii čtenářů ;)

      Vymazat
    2. Na Milivoje se vykašlete. Nebo ještě lépe - dohoďte mu nějakou kamarádku.
      Milan
      Problémem je ta dnešní verbální "korektnost". Ženy nazývají svou zadnici pozadím a o tlusťoškách mluví jako o silných a podobně a to pak člověk fakt neví, na čem je. Ne že by mi na tom ještě záleželo.

      Vymazat
  5. Takže příště asi vyrazíš sama, co? :D Já teda ještě nebyla nikdy schopná vyrazit do kina sama, ale zase je to lepší, než se spoléhat na ostatní :)

    Simply Janet

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, příště to rozhodně mám v plánu :D

      Vymazat