pátek 7. října 2016

Svědící koule svobodníka Svala



Už jsem se nesčetněkrát zmiňovala, proč jsem vlastně šla do Brna; tedy můj zájem sehnat si nějakého pohledného příslušníka mužského pohlaví, nejlépe vojáka. Takže jsem se do toho pustila opravdu s vervou - začala jsem pokukovat na Instagramu.

Pokud budete chtít hledat vojáky na Instagramu, musím vás zklamat; najdete tam dost uniforem, ale ty budou mít většinou na sobě holky. A kluci, co tam zbudou, jim budou v počtu selfie docela obstojně sekundovat. Jakmile jsem viděla selfie hochů, kteří vypadali, mírně řečeno, ne úplně bystře, nebo měli účet jen proto, aby tam mohli dávat fotky se svou přítelkyní, jsem skoro začala ztrácet důvěru v naši armádu.

Nedalo se nic dělat, žádného pořádného kluka, nad kterým bych mohla slintat, jsem nenašla, což je vlastně dobře, protože holka by neměla věřit klukovi, co má na profilu víc selfie než ona.

Každopádně pár účtů jsem jen tak pro zajímavost začala sledovat a hned večer mi to přineslo první plody: jeden z těch kluků mi napsal.

Začalo to celkem nevinně: psal, že je to trochu zvláštní se takhle seznamovat, ale že tu nikoho nezná a chce poznat další lidi. Byla jsem z toho celkem veselá a hned jsme si začali psát na Facebooku. Sice jsem si připadala trochu jako opravdická stalkerka, ale co už, napsal mi on, tak o co šlo, no ne?

Víte, já nejsem zrovna fanoušek seznamování po internetu. Jistě, spoustě lidí to přineslo kýženého partnera nebo schůzky, ale já na to prostě nevěřím a z hloubi duše se mi to protiví. Každopádně jsem se ale rozhodla být otevřená všemu novému, co se v mém životě objeví, a navíc to byl voják, takže už nebylo co řešit.

Všechno vypadalo poměrně dobře asi tak do doby, než nepochopil můj vtip, když jsem se ho ptala, jestli se učí řídit tank, a on mi dlouhou zprávou vysvětlil, že takhle to tam rozhodně nefunguje, a když jsem mu řekla, že jsem pouze vtipkovala, mistrně odvedl téma: napsal mi, že si dal k večeři těstoviny tuňákem, rajčaty, kečupem a paprikou. Za tuto informaci jsem mu poděkovala, protože to mě rozhodně zajímalo. On mi na to odpověděl, abych si taky něco dala, jestli mám hlad. Mě sice k jídlu nikdo pobízet nemusí, umíte si ale asi představit, jak to znělo divně. Rozhodla jsem se to ale přejít a konverzace pokračovala výčtem jeho fyzických aktivit a poté přišel zlatý hřeb; poslal mi svoje polonahé selfie se zprávou, že takhle vypadal před půl rokem, ale po výcviku svaly ztratil.

Sakra, tady jsem se už vážně trochu zarazila a můj entusiasmus začal pomalu upadat, neboť kdyby měl všech pět pohromadě, k té fotce by mi přece napsal, že takhle vypadá teď!

Takto oblažena jsem šla spát. Druhý den svobodník Sval nemeškal a oznámil mi, že jde ze školy, jestli se nechci sejít. Rozhodla jsem se tedy jít, protože jakožto stará panna, která viděla kluka zblízka leda tak v šalině, nemůžu promarnit žádnou příležitost. Už když jsem na schůzku šla, tušila jsem, že tohle asi opravdu nebude pan Dokonalý, ale umínila jsem si, že tomu dám alespoň šanci. Ještě předtím jsem ovšem dostala několik výživných zpráv o tom, jak se zpotil ve frontě v supermarketu a že se ani nepůjde domů převléct a přijde v uniformě. No jo, to by se mi fakt líbilo, jenže bylo naprosto jasné, že to dělá z velké části proto, aby na mě udělal dojem, a to ty maskáče sotva vytáhl ze skříně.

Než jsem šla, dokonce jsem se na to fiasko i těšila. A ze všeho nejvíc se na to těšila ta moje staropanenská část, která neustále prahne po romantických procházkách, polibcích a dlouhém filosofování nad lahví vína přesně jako v Remarquových knížkách. A tahle část se na to fiasko těšila proto, že věděla, že o tom budu moct napsat na Poslední Pannu a to mi dodalo nejen jistotu, ale poměrně i jakési škodolibé uspokojení. Usoudila jsem tedy, že jsem se vážně zbláznila, a s touto novou odvahou jsem se vydala do hospody.

Když jsem přišla, podala jsem mu ruku a představila se. Na první pohled kluk sice nevypadal špatně, ale první dojem byl sám o sobě dost špatný, neboť se ze židle ani nezvedl. Možná jsem staromódní, ale dobré vychování je pro mě jako dobrá gramatika, zkrátka vizitka, která o daném člověku hodně vypovídá. Rozhodla jsem se to ale neřešit. Další konverzace kupodivu nevázla, ačkoli svobodník Sval vyprávěl převážně o sobě, ale ne nijak nesnesitelně. 

Neboť jsem byla se spolubydlící domluvená, aby mi zavolala, ale schůzka nešla tak špatně, jsem svobodníku Svalovi oznámila, že je mi hloupé vytahovat telefon, když se bavíme, ale že potřebuju kamarádce odepsat. Řekl, že nevadí a že si tedy zavolá.

Já odepsala za patnáct vteřin. On telefonoval patnáct minut a vylíčit tátovi asi všechny dojmy ze školy a všechny svoje studijní plány na rok dopředu. Já jsem mezitím sjela třikrát Facebook, a když se mě zeptal, jestli mi to nevadí, řekla jsem, že samozřejmě ne, protože holka prostě hrozně chce slyšet takovou milou rodinnou konverzaci.

Dokonce jsem si pak několikrát vyslechla, že bere devět tisíc (potřetí a počtvrté v tom telefonátu), ale moje vtípky, že jsem chudá studentka, nedopadly na úrodnou půdu, takže kdybych nepodotkla, že si dělám legraci, nejspíš bych ze sebe udělala slušnou socku. 

Ani tak to ale nebylo vyloženě špatné, k dokonalosti to mělo hodně, ale donutilo mě to se zamyslet, jak moc bych byla ochotna ubrat na svých standardech a požadavcích. Například právě na tom chování. Sice za mě pití zaplatil, ale do dveří už mě nepustil a při podání ruky se také nezvedl. Na jednu stranu, pokud se budeme scházet dál, mě to bude jedno, protože to budu vždycky brát s rezervou. 

Potom jsem přišla domů a hned mi přišla zpráva, že jsem mu sympatická. To mě potěšilo a byla jsem ochotna to zkusit dál - sice nezávazně, ale přece. Jenže potom se Sval zeptal, co dělám, a když jsem odpověděla, že večeřím cosi neidentifikovatelného v kapustě, přišla mi zpráva: "Haha, něco v kapustě :D no mě z tebe snad praskne penis". S povytaženým obočím jsem na okamžik ztratila chuť k jídlu. Doufala jsem, že mu třeba ten telefon někdo vzal a dělá si jenom srandu, jenže po dvou zprávách mi Svobodník Sval oznámil, že ho svědí koule. Už poměrně hodně skeptická jsem mu odepsala, že tohle zrovna není věc, kterou ohromí holku. S klidem mi oznámil, že je rád upřímný. Ke cti mu lze přičíst snad jen to, že mi to neřekl nahlas.

Sice se říká upřímnost nadevše, ale všechno má své meze. A tohle už pro mě přes čáru bylo. Přestože to nebyla žádná katastrofa, tyhle nuance jsou pro mě poměrně velká proti. Jenže po předchozích (ne)zkušenostech už jsem o tom přehodnocení hodněkrát přemýšlela, neboť je mi jasné, že se u každého člověka setkám s vlastnostmi, které mi třeba nebudou vyhovovat. Ale tohle nebylo o vlastnostech, to zkrátka bylo o těch základech. Protože jsou pro mě zkrátka věci, na kterých mi záleží a kterých se nevzdám, protože věřím, že s člověkem, co mi napsal něco takového a vůbec nechápal můj humor, bychom si asi vážně nerozuměli. Na další schůzky - pokud budou - se ale každopádně chystám, protože mám otevřenou mysl a... jasně že ráda o tom píšu. 

Co mi taky zbývá, že? Obzvlášť když ze svobodníka Svala se rozhodně kandidát na mé panenství nestane a já jsem pořád stejně zahořklá, jako jsem vždycky byla!

13 komentářů:

  1. Přečetla jsem si pár článků a fakt ti tleskám! Už mě nuděj všechny ty fashion a beuaty blogy, neni to nic, čim by si průměrně unavenej člověk z práce/školy chtěl zlepšit den se skleničkou vína v ruce. Ale tohle je fakt super!

    Sice se cejtim trochu provinile, že se směju nad tvým "problémem", ale z toho textu mi přijde, že to bereš tak nějak sportovně, takže mi snad odpustít, že se bavím a s úsměvem vzpomínám, jak jsem na tom byla já :)

    P.S. já o to přišla na současný poměry taky dost pozdě, ale to čekání se sakra vyplatilo :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda :) A klidně se směj, proto to píšu, a věř mi, že já se taky směju :D Co mi zbejvá :D

      Vymazat
  2. Další skvělý článek! Škoda, že nejsem kluk, brala bych tě hned. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Doufám, že tebe by koule nesvědily :D :D

      Vymazat
  3. Čim dýl budeš čekat, tim větší individua budeš potkávat :D
    Čtu tě už dlouho a ten tvůj styl psaní zbožňuju.
    Taky občas tak píšu, když mě něco totálně rozhodí. Pomáhá to.
    Člověk to pak bere s nadhledem:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Je to pravda, když se člověk dokáže vypsat a zasmát sám sobě, ještě není nic ztraceno.

      Vymazat
  4. Možná by si je neměl holit, když ho svědej...A nebo by si měl konečně nechat předepsat nějaký prostředek na svrab. :D
    Už jsi zkoušela někdy navázat vztah s nějakým filosofem? Mohlo by to být terno a možná vydat na celou knihu! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obávám se, že filosof by brečel ještě víc než já :D A mně ostatně na knihu stačí i obyčejní smrtelníci :D

      Vymazat
  5. Tak to mě pobavilo :-) Se seznamováním přes net mám docela dost zkušeností a ačkoli asi víc těch nedobrých, přesto podle stylu Tvého psaní bych doporučoval se na toto individuum vykašlat. Pokud tedy dáš na radu anonyma na netu :-) Uvažovat tak, že nikdo lepší nebude je zcestné a zbytečně si blokuješ cestu k někomu, s kým si budeš dobře rozumět. Osobně by mi stačila ta první "vtipná sms", po ní bych komunikaci utnul, zvlášť teda být holkou (což nejsem).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě že jsem se na něj vykašlala :D Hned po jeho slovech o tom, že chce být zmrd, letěl okamžitě do ignoru :D

      Vymazat
  6. To jako vazne hledas vojaky na instagramu? :D musis byt hodne zoufala.

    OdpovědětVymazat
  7. Ježiš, to byl teda případ! Z čeho si pak máme vybírat... člověk si občas nadává, že je moc vybíravý, ale jak nemůže být vybíravý, když by jinak skončil u podobných existencí! :D

    OdpovědětVymazat