středa 26. října 2016

Jak jsem začala chodit sama se sebou



Představte si, že jsem zrovna včera večer kalkulovala. A vykalkulovala jsem, že jsem za ten měsíc na vysoké škole potkala asi tak pětkrát víc kluků než za celých osm let na gymplu dohromady. Pokud budu pokračovat v kalkulování dál, vyjde mi z toho, že z nich mnou bylo přesně sedm shledáno jako vyhovující. Z těch sedmi jsem se se všemi bavila, což je oproti mému předchozímu životu obrat asi o sto procent. Jenže...
Jak se asi dá čekat, ani jeden nejevil nejmenší známky toho, že by měl chuť se mnou navázat bližší kontakt. Z čehož vyplývá, že má úspěšnost je tedy pořád nulová (pokud nepočítám svobodníka Svala, který se ale za úspěch považovat nedá). Takže z těchhle všech kalkulací jasně plyne, že i když se zvýšil příjem materiálu a mého úsilí, výsledek je stále nulový.

Popravdě je to trochu na nic a mě z toho přepadl tísnivý pocit, neboť jedna moje kamarádka už si našla kluka asi po dvou týdnech, zatímco já se můžu leda tak točit na zemi kolem dokola. 

Už příliš mockrát jsem přemítala, co je se mnou špatně, ale dospěla jsem k závěru, že pro mě nic, což je to jediné, na čem mně záleží. A pokud pro ostatní na mě něco špatně je, nikdo mi to ještě neřekl. Nejspíš je to jako zápach, která já ovšem necítím. No jo, co se dá dělat. A tak když jsem zjistila, že očividně smrdím příslušníkům opačného pohlaví i tady, už jsem toho měla dost. 

Řekla jsem si tedy, že když mě nikdo nechce, budu si muset vystačit sama. Tedy nejen v tom prvním smyslu, který vás pod tou větou napadne, ale celkově a kompletně. Myslím tím, že jsem se rozhodla, že se stanu svou vlastní holkou.

Přestože jsem byla po všem tom kalkulování poměrně vyčerpaná, tuto teorii jsem ještě ten večer rozvedla a dovedla do dokonalosti. Také jsem si vyznala lásku a nabídla si vztah, který jsem samozřejmě přijala. 

To, že jsem začala chodit sama se sebou, má vlastně jenom samé výhody; například jsem se naučila, že každý den je dobrá příležitost vzít si hezké oblečení, které jsem si vždycky šetřila na lepší příležitosti, protože ten každý den trávím sama se sebou, tudíž v té nejlepší společnosti, pro kterou bych se měla obléct tak, abych se cítila co nejlíp a co nejhezčí. Mimo to jsem si uvědomila, že každá příležitost dát si dortík je naprosto opodstatněná, protože se jedná o jednu ze vzácných chvílí, kdy jsem s milovaným člověkem. A žádný den rovněž není nevhodný na to, abych si udělala malou radost, takže už nikdy žádné výčitky, když si zase koupím něco na sebe nebo nějakou hloupost, kterou vůbec nepotřebuju.

Začala jsem to praktikovat a zašla jsem si dokonce na romantickou procházku se svařákem. Malá komplikace nastala, když jsem zjistila, že se nemůžu držet za ruku a u toho ten svařák pít, protože mám zkrátka moc málo rukou. To je ale taková jediná drobná komplikace, na kterou jsem zatím ve svém vztahu narazila.

Výhody přirozeně převažují, třeba taková dvojitá večeře je vždycky lepší než jenom jedna porce, nebo na dvojsedačce v kině se vždycky sedí pohodlněji, pokud ji máte celou pro sebe, a pokud budete praktikovat sex jenom sami se sebou, nepotřebujete ani ochranu, což jsou další peníze, za které si můžete koupit něco k jídlu. A přirozeně budete také dělat jenom věci, co vás skutečně baví a zajímají, nedostanete se do rozporu s výběrem hudby nebo filmu a nějaké trapasy, například se zažívacím ústrojím, vám budou úplně ukradené, protože si je snadno odpustíte.

Taky nebudete muset řešit ožehavý problém s placením, leda byste ta čtyři vína chtěli platit každé zvlášť jenom z plezíru, abyste nasrali číšníka, ale tady taky platí zásada, že se člověk vždycky nejvíc směje vtipům toho, koho má nejradši, takže se v ideálním případě stejně vždycky nejlépe pobaví sám.

A slušné vychování, to už je tak čistě individuální záležitost, že pokud se vy sami považujete za společensky přijatelně vychované, nebudete mít ani ten nejmenší problém. Však se do dveří taky vždycky pustíte, židli si taky vždycky odtáhnete, i kabát si pokaždé obléknete... zkrátka vůči sobě se chováte nekonečně galantně, že se vám jen tak někdo nemůže rovnat. 

Když ale chodíte sami se sebou, máte zároveň ohromnou zodpovědnost. Musíte milovat sebe sami takové, jací jste. Tahle věta je sice hrozné klišé, ale stejně tak je i hrozně pravdivá, ačkoli je to přesně ten typ věty (jako "neboj, učitě si někoho najdeš"), který vyvolává nezměrnou chuť nakopnout mluvčího nebo pisatele. Jenže když se budete za svoje chyby nenávidět, budete se chtít změnit z nenávisti. A cokoli, co děláte z nenávisti, vám brzy zhořkne.

Mimo jiné je chození sama se sebou výhoda i pro toho třetího. Protože v tomhle případě prakticky nebude třetí a o vašem vztahu nebude nutně muset vědět, jako kdyby šel s prachobyčejným párem. A kdyby mu váš vztah skutečně hodně vadil, může chytnout za ruku sám sebe a hned by se cítil o něco líp. 

Takže zkrátka rada pro všechny - začněte chodit sami se sebou! Je to vážně super a můžu jenom doporučit! Ale praktikovat to držení se za ruku na ulici moc nedoporučuji, ale to je jenom takový malý detail...

Jo a kdyby něco, tak už jsem zadaná.


17 komentářů:

  1. Ty jsi super ;) Tohle reseni me fakt nenapadlo :D Miluji Tvuj smysl pro humor. Asi taky zacnu chodit sam se sebou :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A proč že se nedáte dohromady? :D

      Vymazat
    2. Protože už přece chodím sama se sebou, ne? :D :D

      Vymazat
  2. Tvůj smysl pro humor.. Jsi hrozně optimistická, je to skvělý 😁 Tohle řešení beru.

    OdpovědětVymazat
  3. 1. Vtipně napsáno. Skvělé. ☺
    2. Oni ti kluci se Vás bojí, stydí se a nevědí, jak se k Vám vlísat. Většina kluků má méně milostných zkušeností než většina dívek ve stejném věku (to platí asi tak do 33 let a samozřejmě jako ve všem i v tom jsou četné výjimky).
    3. Usmívat se. Usmívat se. Usmívat se.
    4. Jste v Brně teprve krátce na to, abyste mohla dělat nějaké závěry.
    Mějte se a ať se Vám daří (hlavně zvládnou zkoušky v prvním semestru - start je více než polovina úspěchu /či neúspěchu/ vysokoškolského studia).
    Milan

    OdpovědětVymazat
  4. Ono na každého/každou jednou dojde:)
    A když budeš s chození sama se sebou spokojená, ono se to odrazí v Tvém výrazu a najednou se začnou muži zajímat, cože kdože je ta zajímavá, příjemná a krásná bytost s ...
    Hodně zdaru a veselou mysl (ale tu máš:) )
    A

    OdpovědětVymazat
  5. Taky jsem nikdy nic neměla s žádným spolužákem. Zkus učitele:p

    OdpovědětVymazat
  6. Zase super! :D Takovejhle přístup je prostě ideální, když nikoho nemáš! Ale představ si to trápení, když se budeš muset sama se sebou rozejít kvůli nějakému klukovi. :c

    The Evil Queen

    OdpovědětVymazat
  7. Ty mi zase dneska dáváš! Už nemusím cvičit - břišáky posilněny :)

    Diary of M

    PS: bacha na nevěru!

    OdpovědětVymazat
  8. Hmm... že bych následovala tvého příkladu? :D Si pak můžeme dát dvojrande.

    Story by NikaV

    OdpovědětVymazat
  9. Jo. Už jsem si zašla sama se sebou 3x do kavárny, procházky, no vypadá to nadějně :D.
    Hele, ale už jste si všimli jak strašně trapný je jít je gynoušovi a rok co rok říkat, ne ještě se na nic nachystám. Asi tam přestanu chodit.

    OdpovědětVymazat
  10. Girl, proč na tebe narážím teprve teď?
    Jsem ráda, že je někdo v mém spolku single žen. Ouuu, vlastně teď už not single anymore. U mně na blogu mám takový deep článek o tom, jak jsem se začala mít ráda, možná že to má něco společnýho s tím, že jsem začala randit s mým já, protože poslední dobou jsem docela hot (ale furt mě nikdo nechce, žejo :)) ) a začínám mít i svoje vlastní vip schůzky.
    Až přejdu do vyššího levelu, zkusím to držení za ruce.

    Prolhaná Mrcha

    OdpovědětVymazat
  11. Tenhle článek neskutečně pobavil a zároveň jsem si uvědomila, že mě tohle nikdy nenapadlo. Rozhodně super! :D :)

    OdpovědětVymazat
  12. Když jsem se na to podívala zpětně, tak u nás na škole tvoří tak asi osminu kluci. Část z nich na výšku už přijde zadaná, další část se stihne zadat dřív, než člověk zjisti, že vůbec žijí, část o holky prostě nestojí a část nemíní chodit se spolužačkama. Takže jsem v tomhle ohledu neměla šanci :D
    A že člověk musí být nejprve spokojený sám se sebou? Jo fajn, a pak to začne vypadat, že vlastně nikoho dalšího nepotřebuje a nic z toho! :D

    OdpovědětVymazat
  13. Ta úvaha o galantnosti je dost promakaná. Zkoušet být k osbě negalantní a neodsunout si židli by bylo asi zajímavé. :D Nejvíc mě pobavila tahle věta "Malá komplikace nastala, když jsem zjistila, že se nemůžu držet za ruku a u toho ten svařák pít, protože mám zkrátka moc málo rukou."

    OdpovědětVymazat
  14. hmmm... a já pořád, jak na tu sebelásku :-D

    OdpovědětVymazat