neděle 25. září 2016

Ještě nikdy jsem...



Ačkoli jsem se hrdě považovala za poslední pannu na gymplu, přece jenom tam ještě byla ta jehovistická dívka, která si neholila podpaží a podepisovala se zdrobnělinou svého jména, která se sice nepochybně ještě ani nelíbala, ale přesto bylo už naprosto jisté, že si vezme podobně smýšlejícího jehovistického chlapce s tlustými brýlemi a akné a budou spolu mít devět dětí hned po svatbě. Každopádně právě ona byla taková ta jistotka, taková hranice, která říkala, že pokud si najde kluka dřív než já, bude mou společenskou povinností skočit z mostu.


Když jsem přišla na vysokou, chtěla jsem spoléhat na podobné jehovistické dívky, jenže mě život velmi rychle vyvedl z omylu, když se ukázalo, že hned tři holky, o kterých bych na první pohled řekla, že budou stejně nevinné jako já, měly dlouhodobého přítele. Toto zjištění mě pár hodin mě chvíli vydrželo udivovat, než jsem si s pompou uvědomila, že ta hranice pro skok z mostu jsem v tomhle případě nejspíš já. Ne že bych se tvářila nějak jehovisticky,

Jenže vysokoškolský život má pro starou pannu mnoho a mnoho úskalí. Jako například skutečnost, že se pohybuju mezi svými vrstevníky, kteří už samozřejmě mají nebo měli vztah nebo alespoň sexuální zkušenosti, a sex se stal běžnou součástí jejich života, a na stydlivé otázky, jestli už o TO přišli, na které jsem si připravovala rafinovaně vyhýbavé odpovědi, nepadly v zásadě ani jednou.

Nahradily je otázky, které se stavem penetrovaného hymenu počítaly automaticky, asi jako s faktem, že ostatní mají oči; tedy například otázky na nejtrapnější sexuální zážitek, které se infiltrovaly i do seznamovacích her hraných za střízliva (Kde to jsme? V Sodomě a Gomoře?) a poté klasické picí hry, jako je například hra, kterou si zamiluje jistě každá panna, která se chce někde opít - Nikdy jsem.

Pokud nevíte, o co jde, princip je velmi jednoduchý: zkrátka někdo řekne větu začínající na "Nikdy jsem..." a všichni, kdo danou věc někdy dělali, se napijí.

Při téhle hře jsem se jednou dozvěděla, že moje o tři roky sestřenice měla jisté sexuální zkušenost daleko dřív než já, z čehož jsem s ní potom půl roku samou nespravedlností nemohla mluvit. A nepřidalo tomu ani to, že mi v ten samý den kamarádka řekla, že měla v šestnácti trojku. A náladu mi  už vůbec nezlepšilo, že obě už byly dost opilé, zatímco moje sklenice zůstávala netknutá do chvíle, než přišly otázky na erotické fantazie.

Jo, při téhle hře zrovna nemám moc co říct, pokud nechci lhát. A mimo to už nikoho ani nenapadlo, že by to placu hodil: "Jsem ještě panna/panic," na což bych stejně asi zbaběle nepila, protože si nejsem úplně jistá, jak moc velký pomocník by takové panenství při hledání nových kamarádů mohlo být.

Takže není divu, že když na seznamováku přišly na přetřes různé erotické zážitky zapíjené jakýmsi pochybným alkoholem, neměla jsem se jaksi o co podělit, až to začalo vypadat divně. (Nic totiž nesblíží nové známé tak, jako když se společně napijí na lesbický nebo anální sex, že?)

 Rozhlížela jsem se a uvažovala jsem: "To jsem tady fakt jediná panna?" zatímco jedna  holek vyprávěla o svém lesbickém sexuálním zážitku se slovy: "Proč toho nevyužít, když mám tu možnost?" a další se přidala se sexem na lavičce v parku, zatímco na ně zíral bezdomovec. A pak mi došlo, že jo, vážně jsem tady jediná panna, protože jsem přece Poslední Panna, a vůbec jsem nechápala, že mě to ještě překvapuje.

Tahle skutečnost mi nakonec vehnala úsměv do tváře, přestože jsem další půlhodinu mlžila, jak se jen dalo, odmítala cokoli říct a u toho se culila jako blbec. No jo, ono je to vážně těžké, obzvlášť v případě, že jsem prostá nevinná panna a jediná pikantní historka je, že když jdu kolem Brněnského orloje, cudně odvracím pohled, neboť nejsem zvyklá, že by na mě někdo takovou věc vytáhl během bílého dne.

Takže být pannou vám nejen přinese skvělou zábavu, které ovšem rozumíte jen vy samy, ale i střízlivost a jakýsi opar tajemství, který se kolem vás rozprostře vzápětí, co na otázku: "Jaký byl tvůj nejtrapnější sexuální zážitek?" jenom vrtíte hlavou a odmítáte promluvit. Vřele doporučuji!

5 komentářů:

  1. Aha. A já tak tajně doufala v nevinný seznamovák, taky mě to totiž brzo čeká. Nevidím nic moc lákavého ve svěřování se se soukromými věcmi lidem, které znám sotva den, ani kdybych něco dostatečně pikantního měla. Možná se překonám a budu pro jednou radši lhát :))

    OdpovědětVymazat
  2. Tak u nás se naštěstí na seznamováky moc nehrálo (jinak nevím nevím...). Snad se časem shodnete na neutrálních tématech jako přednášky, profesoři a spolužáci. Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj. Nie si posledná panna. Aj ja som panna a to mám už skoro 30. A nie som ani škaredá, ani frigidná, ani lesba, atď, atď. Jednoducho som nikoho nestretla. Prvýkrát som sa bozkávala v 28 rokoch. Musíš to brať tak, že niekto má proste smolu a jeho šanca príde neskôr, alebo vôbec. Ale nikdy som to neriešila tak ako ty a už vôbec nie v tvojom veku. Veď čo je to dvadsať! Nevinných v takom veku je omnoho viac, len sa za to hanbia. A pritom nemajú prečo. Ja to nesiem hrdo a predsa nie je dôležité kedy, ale s kým. Poznám ženu, inak, peknú, ktorá o panenstvo prišla v 28 rokoch, a teraz je šťastne vydatá. Potom sú tu ďalšie dve ženy, o ktorých predpokladám, že boli pannami minimálne do 25 – a obe sú už matky, k čomu, samozrejme, neprišli takým spôsobom ako Mária z Biblie. :D

    Ďalej poznám štyroch starších panicov ako si ty, vo veku 21, 24, 29 a 39 rokov. Najmä na toho 29-ročného by si to nikdy nepovedala, je pekný a spoločenský. Potom sú tu ďalší dvaja muži, z ktorých jeden o to prišiel v 26 rokoch a druhý niekedy po tridsiatke.

    Skoro všetci sme chodili na VŠ. A nikto z nás nemá nijakú duševnú ani telesnú poruchu. Len sme nemali šťastie a nechceli to robiť úplne s kýmkoľvek (čo neznamená čakať na niekoho dokonalého, ale zase ani skočiť do postele s úplne prvým/prvou, čo je ochotný/á). Ale myslím, že svet je plný starých panien a panicov, len to bohužiaľ väčšinou taja a potom majú mindráky z toho, že sú poslední na svete...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A přesně pro to tenhle blog píšu :) Chci, aby se lidé zasmáli nejen mě, ale třeba i sobě, a hlavně aby věděli, že v podobných situacích rozhodně nejsou sami a už vůbec nejsou divní nebo méněcenní :) Svět je zvláštní místo a já ani v nejmenším nepochybuji, že poslední panna nejsem, ale být Poslední Pannou se pro mě stalo jakýmsi životním stylem a cestou k sebelásce a sebeúctě. Razím zkrátka heslo, že když se člověk dokáže zasmát sám sobě, nic není ztraceno, a pokud se někdo zasměje mě a trochu se mu tím uleví, budu skoro šťastnější , než kdyby konečně došlo kýženou defloraci :D
      Děkuji za komentář :)

      Vymazat
    2. Áno, to je chvályhodné, pokračuj v tom. Ja tiež píšem o rozličných menšinových problémoch, aby si ľudia s podobnými problémami nemysleli, že sú v tom sami, a dávam tomu formu smiechu cez slzy... akurát tie problémy na netýkajú milostného života, pretože, ako som písala, ja svoje panenstvo veľmi neriešim. A okrem toho, píšem neanonymne. :)

      Vymazat