čtvrtek 4. srpna 2016

Už nejsem devatenáctiletá panna...


... už jsem dvacetiletá panna!

Obyčejně si píšu novoroční předsevzetí, ale letos jsem se na to vykašlala. Každopádně tohle jsou moje druhé kulatiny, po desátých narozeninách, takže bych si nejspíš měla dát nějaké významné cíle, jako třeba mít samé dobré známky na vysoké, přestat spát s hlavou pod polštářem, když jsem viděla horor, naučit se řízky či přijít o panenství. Jenže... ono se to s těmi narozeninovými i novoročními předsevzetími má asi tak, že jsou dobrá jenom k tomu, abychom se na sebe na konci roku naštvali. Takže místo psaní předsevzetí radši zavzpomínám na svoje první kroky do dospělosti.


Než mi bylo čtrnáct, měla jsem vždycky za to, že s úderem půlnoci patnáctých narozenin se můj život změní do dívčího románu; že začnu randit s kluky, že se o mě budou zajímat, že se budu líbat a samozřejmě že přijdu o panenství (ha, ha, ha). Když se na to dívám zpětně, musím uznat, jak bláhové to bylo, když přihlédneme k tomu, že v patnácti jsem ještě neměla ani menstruaci, o prsou ani nemluvě.

Vlastně kromě toho, že jsem dostala občanku, kvůli které jsem se pořádně vztekala, protože jsem si nedokázala namalovat linky, a tak jsem tam nemohla vypadat o něco starší, jak jsem zamýšlela, se toho změnilo asi tolik, že jsem si obarvila vlasy na černo, což vyvolalo pár komentářů, že jsem si přidala tak deset let, což jsem já naopak brala za kompliment, protože přesně to jsem chtěla, jenže to asi nebylo s mými léty navíc tak žhavé, protože mi pořád všichni cizí lidé tykali a někteří mě dokonce pořád oslovovali jako "holčičko" místo kýžené "slečny."

Další na seznamu byly umělé nehty, které jsem si nakonec taky pořídila, ale Vietnamec, ke kterému jsem šla, se mě pak zeptal, jestli přijde zaplatit maminka. Jediné, co jsem z těch nehtů potom měla, byla špína za nehty a totálně zničená lůžka, když jsem si je sundala o hodině matiky kružítkem, protože ničím jiným to prostě nešlo. Od té doby vehementně vymlouvám jeho tvrzení každému, kdo řekne, že z vietnamského obchodu nikdy nic nevydrží, protože ty nehty držely jako kdyby mi je přilepili vteřinovým lepidlem (což klidně může být pravda).

Moje další přání (po "vypadat na svůj věk") bylo prozkoumat pár poklopů do parovodu či do technického tunelu. To jsem ovšem splnila svědomitě, to si musím nechat. Později jsem se za to strašně styděla, protože mi to přišlo dětinské, ale teď bych to klidně udělala znovu, protože, přiznejme si, moje fascinace temnými místy, poklopy a protiatomovými kryty byla sice trochu upozaděna, ale pořád ve mně dřímá objevitelský duch.

Než mi bylo osmnáct, už jsem si nedělala moc iluzí, že se mi všichni jedinci mužského pohlaví budou plazit u nohou. Můj cíl byla spíš autoškola, protože přece jenom, ojet auto je taky docela super zábava. Nebo by možná byla, kdybych nedělala autoškolu napodruhé a na svoje narozeniny se neopila a nebrečela jako šílená. 

Takže své dvacáté narozeniny hodlám strávit klidně, tedy přemýšlením a bilancováním a sepisováním dopisů pro svá budoucí já. Protože není nic vtipnějšího, než číst, jak jsem si myslela, že ve dvaceti už za sebou budu mít vztah či dokonce sex. Teď se svému šestnáctiletému já směju, protože mi to přijde podobně směšné, jako když jsem asi v pěti letech byla přesvědčená, že se stanu rockovou hvězdou jako Beatles (tohle nebudu rozvádět).

Zkrátka jsem teď zase starší a moudřejší a na půli cesty ke čtyřicítce. Jsem teď dospělá, zodpovědná a soběstačná. Ať už to znamená cokoli, jako třeba že si budu muset kupovat sama toaleťák a mouku. Nebo že už bude o poznání hustější, když někomu oznámím, že jsem panna. Ale co. Už předtím jsem byla docela podivný exemplář, takže na tom, že se v první číslici mého věku změní jednička na dvojku, nebude až tak velká změna. Nebo postup v levelu divnosti o stupeň výš.

Ale k tomu poslednímu, co jsem sem chtěla napsat... Jsem vlastně nakonec dost pyšná na to, že jsem svůj věneček nedala žádnému z těch individuí, která se o mě pokoušela. Fakt, že jsem pořád ještě nenašla nikoho, kdo by mi odejmul titul Poslední Panny, ze mě dělá buď vítězku, nebo lůzra. Je to na vás, co si vyberete, ale já sama se cítím spíš jako vítěz, že jsem se ještě z toho všeho nezbláznila. Nakonec jsem ale přišla na to, že cítit se špatná a prostě jenom vším zklamaná není ta správná cesta. 

A každopádně... o tomhle všem si promluvíme znovu za rok. 

Takže... Všechno nejlepší, Poslední Panno! :D 

14 komentářů:

  1. Taky si myslím, že jsi vítěz. Když se ohlídnu zpátky, byla bych na sebe pyšnější, kdybych si to nezažila s nějakym blbečkem, ale hezky normálně. Ve vztahu třeba. Což by se samozřejmě, vzhledem k mýmu asi doživotními singlerství, nestalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) No, jsem zvědavá, jak to dopadne se mnou... :D Ale vzhledem k tomu, že mám přísnou povinnost psát tenhle blog, to bude trvat asi ještě dost dlouho... :D

      Vymazat
  2. Všetko najlepšie! :)
    Som tak trochu rada, že som na tvoj blog narazila, pretože mi tak trochu dodávaš silu a sebavedomie, keďže aj ja mám 18. rokov, doteraz som nemala priateľa...a som panna. :D Predtým, som si z toho robila ťažkú hlavu, ale odkedy som objavila tvoj blog a čítam tvoje príspevky, cítim sa...ako to nazvať :D ...okey, že nie som POSLEDNÁ PANNA JA. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem moc ráda! Právě proto jsem si tenhle blog založila a každý komentář, jako je ten tvůj, dodává sílu a sebevědomí i mně :) Děkuju, že čteš :)

      Vymazat
  3. Všechno nejlepší a počkej, až ti bude skoro třicet a servírka tě ve vinárně s tvou o dva roky starší kamarádkou osloví "děvčátka" a v Kauflandu po tobě budou chtít občanku, když si budeš kupovat víno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, na to přesně čekám :D Z toho budou články jedna radost... :D

      Vymazat
  4. Všechno nejlepší :) Rozhodně jsi vítěz! Já na tu svoji první čárku v diáři, kam jsem si chtěla zapisovat počet všech sexů v životě, taky čekala dost dlouho.. :) Diář už nemám, ale na tu první čárku si pamatuju :)
    ...Instantní krása...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) No, já jsem si jednu dobu naivně myslela, že si nakreslím "panenský jablíčko" jako Tereza ve filmu Rebelové, abych si ho pak mohla přeškrtnout, ale jsem ráda, že jsem to neudělala, protože by se mi od tý doby určitě zkazilo :D

      Vymazat
  5. Vše nejlepší a gratulace k jednoznačnému vítězství! :)

    Diary of M

    Rozhodně nepospíchej, protože co bysme pak my četli :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) No, to je pravda :D Ale kdyby se mi naskytlo nějaké randíčko s fešným chlapcem, taky bych se úplně nezlobila, co si budeme povídat ... :D

      Vymazat
  6. Kupování mouky je velmi dospělá věc. Já mám třeba s kupováním strouhanky. Když chci jednou za měsíc udělat kapra v trojobalu nebo se pustím do receptu, který vyžaduje jednu lžíci, koupím si celý pytlík. Vždycky zapomenu, že nějakou mám. A jelikož mi je líto tu starou strouhanku vyhodit, kupí se mi v poličce strouhanky. Ale jednou ... jednou z té strouhanky udělám něco velkého.

    OdpovědětVymazat
  7. mno, tak jestli si aspon trochu jako já, tak budeš psát na tenhle blog ještě skoro 4 roky :D Ale stejnak je zvláštní proč se to tak řeší jestli někdo je nebo není panna...

    OdpovědětVymazat