pátek 17. června 2016

Jak jsme byli s Ötzim chytří



To jsem zase jednou zavítala za Ötzim, abychom si po dlouhé době pokecali. Chudák Ötzi, bylo na něm vidět, že si připadá krapet nepatřičně (jako ostatně i předtím) že pro něj jedu autem, kdežto on žádné nemá. (Feministická poznámka na okraj: Je vidět, jak moc jsou v nás zažité stereotypy - proč by na schůzku nemohla holka autem a vézt kluka? Nechápu, proč je to pořád divnější, než když je to obráceně.)

Takže jsem ho vyzvedla, dali jsme si kafe a poklábosili. Vzhledem k tomu, že Charlotta za dobu, co jsme se neviděli, stihla přejít do mého vlastnictví, dělala jsem hrozně chytrou, a, co si budem povídat, tak trochu jsem se vytahovala, protože Ötzi je prostě kluk, který se mi nelíbí, ale já jemu ano, což mě staví do jakési lepší pozice. Takže jsem dělala, jak Charlottě rozumím. 

Vyprávěla jsem mu o STK, o kterém mi vyprávěl táta, a taky o tom, že když se správně jede, žere Charlotta na cestě z našeho domu na chatu pouhých tři a půl litru nafty (Taky říkal táta.). Pak jsem přidala informace o tom, že někdy dokáže Charlottina spotřeba klesnou skoro jenom na tři litry na sto kilometrů. (Naštěstí se Ötzi nezeptal, jak jsem přišla na tohle, protože nevím, jak bych mu vysvětlila, že jsem "jezdila z domova do práce do vedlejšího města po rychlostní silnici v pět ráno, takže jsem skoro nemusela zpomalovat.") 

A nakonec jsem mu říkala, jak si neumím představovat, že bych si nekupovala benzín pardon, naftu! sama. (A to jsem asi čtyři dny předtím poprvé tankovala sama. Když bylo auto táty, dávala jsem mu jenom peníze a za rok a půl řízení jsem netankovala ani jednou.)

Každopádně Ötzi nic moc neříkal, protože nejen, že auto nemá, ale je to zkrátka takový ten pomalejší, ale hodný chlapec, a já si připadala, jako kdybych byla hotová závodnice Formule 1 a ne řidička Fabie, která si ani nemůže zpívat "Dva roky jezdím bez nehod."

Pak jsme jeli zpátky a já Ötziho vezla domů. Sjížděla jsem z vedlejší na hlavní, která vedla směrem do kopce. Trochu jsem přibrzdila a pak místo dvojky zařadila trojku, na kterou jsem jela moc pomalu, takže sebou Charlotta trochu zacukala, než jsem se pořádně rozjela a srovnala to s rychlostí adekvátní na trojku. Asi za půl minuty se ozval Ötzi: "Hele, víš, jak to teďka cukalo?" Trochu jsem se ulekla, že mi trochu oplatí to moje chytračení, ale on řekl: "No, to jsou brzdový destičky. Jel jsem takhle po dálnici a dělalo to přesně to samý a to jsou opotřebovaný brzdový destičky."

Na to jsem řekla jenom "aha", protože o brzdových destičkách vím asi tolik, že se používají u brzd. Pak jsem ale dodala, že Charlotta brzdí dobře a před pěti měsíci byla v servisu, kde jí opravili jak ruční brzdu, tak ty normální (to vím jistě, protože mě táta nechal z půlky zaplatit jakousi tajemnou brzdovou hřídel o které ani nevím, kde vůbec je), ale Ötzi trval na svém, že "mám docela v opotřebované destičky" a "měla bych zajet do servisu".

Když jsem se vrátila domů, nadhodila jsem to před tátou, protože jsem předpokládala, že kluk, který studoval průmyslovku, má alespoň nějaký přehled (a taky jsem zase chtěla udělat dojem na tátu). Táta se na mě podíval jako na debila a zeptal se, jak jsem na to proboha přišla. Tak jsem řekla, že to říkal kamarád, když...
... jsem zrychlovala do kopce.

Jo, přesně tak. Začala jsem se smát...
...protože jsem přece nebrzdila.

Charlotta cukala proto, že jsem měla moc vysoký převod na malou rychlost. A navíc jsem jela do kopce, takže jsem logicky ani brzdit nemohla.

Aha. Takže chudák Ötzi nejspíš nechtěl vypadat jako nějaký motoristický nevzdělanec, jehož znalosti jsou menší než znalosti HOLKY. (Ötzi je takový ten hodný, pomalejší medvědí chlapec, který to myslel upřímně.)
Každopádně se mi povedlo udělat dojem, což se počítá, protože jsem skoro čekala, že se nějakou rádoby chytrou poznámkou děsně ztrapním (a vy jste to čekali taky, co? :D), jako třeba když jsem před tátou jednou nadhodila, že je mi divný, že ten motor udělá jenom deset otáček za minutu a táta jenom s protočením očí ukázal na "krát sto" přímo pod otáčkoměrem).

1 komentář:

  1. Hádka o stereotypech mezi klukama a holkama nám vydržela skoro celou láhev teqiuly (a začala tím, že jsem za sebe nechtěla nechat platit, protože "kamarádi za sebe přece můžou platit navzájem", což očividně nemůžou :D). Taky tomu nerozumím.

    O autech se raději snažím nechytračit. Člověk jednou prohodí nějaký moudro a pak se je považovanej za auto znalce, což je tenkej led :D.

    OdpovědětVymazat