pátek 11. března 2016

Jak vidím svou budoucnost?

Dneska dokonce plním plán a přicházím s pátečním článkem! No nejsem úžasná? I když bych se místo toho měla učit... Ale co se dá dělat, nemůžu mít všechno, že jo.



Co chceš dělat? Co budeš dělat? Kam sis podala přihlášku? Čím bys chtěla být? To jsou otázky, které asi každý maturant slyší několikrát týdně.
Víte, já jsem vždycky chtěla ze všeho nejvíc být princezna. Jenže bohužel teď už je jasné, že to nevyjde, takže se budu muset spokojit s něčím méně královským, jako jsou třeba společenské vědy. Jo, jo. Jak ale vidím svůj život dál?

Ve dvaceti půjdu studovat vysokou školu jako panna, čekajíc na zástupy chlapců, kteří se ke mně budou hrnout jenom proto, že jsem na VYSOKÉ. Hádám ale, že to dopadne úplně stejně, jako když jsem netrpělivě čekala, až na gympl přijdou noví prváci a ihned se stanu mezi kluky oblíbená, jakožto "ta chytrá z víceletýho". Asi všichni tušíte, jak to dopadlo. Takže zase budu procházet školními chodbami nepovšimnutá a zoufalá.

Tak okolo dvaceti/jednadvaceti mi sundají rovnátka, tudíž už nebudu taková ošklivka Katka. (Naštěstí jsou keramická a bílá, takže nejsou tak vidět a jsou daleko hezčí než ta kovová, ale i tak, že jo.) S ooobrovským očekáváním půjdu ulicí a na všechny se budu široce usmívat. Jenže se na mě nikdo ani nepodívá, maximálně mě třeba přejede autobus. Ale to by vzalo příliš rychlý spád a tenhle článek by byl dost krátký, tak řekněme, že na autobusy si budu dávat pozor. Zkrátka mi sundají rovnátka a já budu s obrovským úsměvem chodit po ulici. Jenže tou dobou budou rovnátka tak děsně in, že si je bude nasazovat úplně každý. A všichni se na mě budou divně dívat a ptát se, proč už rovnátka nenosím a budou mě považovat za největšího outsidera a vyděděnce.

Ve třiadvaceti už budu velmi zoufalá. Pokud všechno půjde dobře, budu mít bakalářský titul, jenže budu stále panna. To mě tak demotivuje, že začnu psát fantasy-erotické romány. Můj první bude o Kočičí ženě, o kterou se ucházel upír a vlkodlak, ale ti dva nakonec zjistí, že jsou vlastně na kluky a Kočičí ženu opustí. Bude se to jmenovat Kočičí žena (a dva muži). Koncept už mám, začala jsem ho psát ve třinácti (Ovšem bez těch gay prvků, samozřejmě. Ty se tam přidají až s mým zoufalstvím.).

Ve čtyřiadvaceti se vzdám veškerých šancí na odpanění a pořídím si první kočku. Kočičí žena (a dva muži)  tou dobou vyjde a okamžitě se stane bestsellerem. Za utržené peníze si koupím další kočku na oslavu. (Jako ne na jídelní oslavu, ale prostě na oslavu, která bude trvat zbytek života té kočky, rozumíme si?)

V pětadvaceti si přivedu do bytu nějakého muže. Ten bude chtít praktikovat to, co dělal onen vlkodlak a upír v Kočičí ženě (a dvou mužích), jenže já budu muset jít s pravdou ven a říct mu, že nejen, že jsem panna, ale že nejsem ani upír, ani vlkodlak, ani muž, takže to bohužel nepůjde. Dotyčný mě pravděpodobně označí za šílenou a uteče.

V šestadvaceti začnu psát scénář pro vlastní erotickou telenovelu na motivy Jeníčka a Mařenky. Na konci první série zjistí, že jsou sourozenci, ale už bude pozdě. Po debutu s Kočičí ženou (a dvou mužích) bude tento seriál přijat diváky velmi pozitivně a začne vydělávat ještě víc než Výměna manželek a Ordinace dohromady. Jo, a bude se to jmenovat Tisíc a jeden perníček. 

V sedmadvaceti bude akorát čas začít druhou sérii Tisíce a jednoho perníčku, na jejíž začátku Mařenka zjistí, že je těhotná a že Jeníček je nejen její bratr, ale i její strýc a zlá ježibaba celou dobu dávala do perníčků palmový olej. A kurva, začíná jít do tuhého! To bude akorát čas ukončit druhou sérii. Tou dobou předpokládám, že budu mít tak čtyři kočky, budu je oslovovat jako skutečné lidi a budu s nimi projednávat vývoj v seriálu i další knize, ve které Kočičí žena zjistí, že má vlastně taky ocas, a že si tedy vystačí sama.

Ve třiceti bude moje roští tak rozrostlé, že už na něj nebude stačit ani křovinořez. Přivedu si domů dalšího muže, ale otočí se a uteče, jakmile spatří sedmnáct párů kočičích očí, které budou zírat z předsíně. (Kolik je, prosím vás, sedmnáct párů děleno dvěma? Myslela jsem to vážně, ale teď nevím, jestli třeba nebude jedna kočka jednooká.)

Můj seriál Tisíc a jeden perníček bude velmi vydělávat, takže si za utržené peníze pořídím dům, ve kterém budu chodit nahá a hrát si na lesní ženu. To bude inspirací pro mou další knihu, Lesní žena ve městě. Bude to o holce, která chodila pořád nahá, i mezi lidi, a byla vážně lesní.

V kristových letech vydám kuchařku s názvem Jak zprasit cokoliv, ve které budou všechny věci, co jsem se kdy snažila uvařit/upéct, ale zprasila jsem je. Možná nakonec přidám recept na uvaření vody na těstoviny, abych nevypadala až tak marně. Asi jsem se zapomněla zmínit, že budu celou dobu jíst kočičí žrádlo společně s kočkami. Copak vy jste nečetli ty průzkumy, že konzervy pro zvířata obsahují někdy mnohem víc masa, než lunchmeaty a takové ty další věci z konzerv pro lidi?

Z dětí Jeníčka a Mařenky se vyklubou mutanti, kteří způsobí zombie apokalypsu, která způsobí pád meteoritu. Přeživší bude nemanželský syn Jeníčka a dcera Jeníčka a Mařenky, což zapříčiní další incest do šesté série...

Brzy na to se přihlásím do Výměny manželek. Vyměněná manželka bude moct deset dní chodit po mém domě nahá a jíst konzervy pro kočky. Až deset dní uplyne, vrátím se nejspíš celá šťastná, že můžu chodit ve svém domě nahá a žít jenom s kočkami a jejich žrádlem, a ona druhá vyměněná žena přijede domů celá vystresovaná, protože na tak těžký život skutečně nebyla připravená.

Za všechny peníze, co budu mít, si pořídím věci, abych mohla předstírat Kočičí ženu. Zároveň se ale ztotožním s Lesní ženou ve městě.



Tak okolo padesáti budu nesmírně bohatá. Kočičí žena (a dva muži), díl osmý s podnázvem Chlapec s chlupatým ocasem - budou mít premiéru v 6D kině a představitel upíra/vlkodlaka se do mě zamiluje. Co na tom, že jim bude tak okolo dvaceti až pětadvaceti? Obrázek nahoře to říká přesně. Sice netuším, jestli budu na zajíčky, ale pevným sexy zadkem nějakého hezkého herce nepohrdne nikdo, no ne?

Takže jak se zdá, vidím to docela světle! To je rozhodně, rozhodně pozitivní zpráva do budoucna...

21 komentářů:

  1. Tak tomu se říká prokrastinace! :-D jinak já svou budoucnost vidim ve společnosti tak pěti psů, takže trochu podobně... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, čím víc se blíží zkoušky, tím víc se mi chce psát. Pořád nevím, jestli je to dobře, nebo špatně :D

      Vymazat
  2. 17 párů očí dává celkem 17 koček :D
    Jinak, na vysoké se tvoje vztahy s chlapci určitě změní, zvlášť pokud budeš bydlet na koleji. Nabízí se tu spousta možností společenské interakce - uhrovatý kluk z vedlejšího pokoje ti z ledničky ukradne čokoládový pudink, na který ses těšila celý den, sexy namachrovanec ti zasedne poslední místo v posluchárně, takže budeš trávit tři hodiny úmorného výkladu sezením na schodech, a pokud budou v areálu i nějaké hospody, je celkem velká šance, že po tobě někdo bude ve tři ráno pokřikovat, jaká jsi čičinka a další ti pak na zastávce autobusu pozvrací boty.
    Alespoň takový dojem mám z vysoké po třech letech studia já :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, ale pořád to nevylučuje, že tam jsou třeba dvě kočky jednooké :D :D
      No, momentálně mám strach, abych se na tu vysokou jenom dostala :D Pokud se dostanu tam, kam chci, asi mi ani tohle vadit nebude... :D

      Vymazat
    2. Určitě se dostaneš, ani maturita ani přijímačky nikdy nejsou takový zlo, jak z dálky vypadají ;)

      Vymazat
    3. Snad, snad, snad :D To si povíme v červenci :D

      Vymazat
  3. Pokud půjdeš studovat společenské vědy, tvé vztahy s chlapci se nezmění, protože tam žádní chlapci nebudou:p

    Je dobrý, že v tom domě budeš moct mít víc než sedmnáct koček. Klidně i sedmnáct párů koček. Doporučuju kočičí paštiky trochu posolit a podávat vyměněné manželce na chlebu z domácí pekárny upečeného podle zpraseného receptu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D :D Tak to jsi zabila :D :D Teď se fakt bojím, na co na těch sociálních vědách narazím :D :D

      Vymazat
    2. To, že nejsou chlapi na společenských vědách, mě neudivuje, ale to, že jsem v čistě dívčím kolektivu i na zemědělce, to je fakt k vzteku :D

      Vymazat
    3. No, slyšela jsem, že na jaderku berou jenom s maturitou, ať už je z čehokoliv. Tak ta mi to jistí :D :D

      Vymazat
    4. Jeej...ja teda jsem chlapec a zrovna me přijali na sociologii, tak nevím :D

      Vymazat
  4. :D :D Opět si mi zpestřila jinak nudný, unavený a upršený den, který bych měla věnovat diplomce (ten pocit, kdy rodiče předpokládají, že už to mám skoro napsané a já pomalu ještě nezačla).
    Svůj osud s kočkama vidím dost podobně. Jakmile začnu pracovat v právnické branži a nebuud mít čas ani na to, si oholit nohy nebo učesat vlasy, všechny moje kámoše a přítele to natolik otráví, že zůstanu zcela sama :D a tak si pořídím kočku. Jednu, dvě, deset. Jsou nenáročné a stejně pořád jenom spí. Bude nám spolu hezky :D

    ...Instantní krása

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že v tom nejsem sama a že jsou kočky populární napříč všemi obory ZSV :D :D

      Vymazat
  5. Skvelý článok ! :D Ja musím povedať, že ani neviem kde sa vidím o niekoľko rokov. Nejaké predstavy mám, ale nič to nie je pevné :)

    My blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nic není pevné, jako třeba počet koček, co si pořídíš? :D

      Vymazat
  6. Tenhle druh prokrastinace moc dobře znám, před důležitou zkouškou toho vždycky napíšu nejvíc. :)
    Mimochodem, skvěle sepsaný článek, rozhodně se začtu i do těch předchozích. :)

    ChicByJane.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Je mi devatenáct, jedna pubertální láska, jeden vážnej vztah, jeden sex románek. A taky to vidím na kočku, sakra holka, tvůj blog mě neuvěřitelně baví.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak jako perníčky s palmovým tukem to totálně zabily :D

    OdpovědětVymazat