čtvrtek 19. listopadu 2015

Sny o maturáku a můj milostný neživot



Čas maturitního plesu se nezadržitelně blíží. S ním jsou spojené i nepříjemné povinnosti, jako třeba nácvik předtančení v sedm hodin ráno nebo nutnost jít na šerpování s někým ve dvojici. A hned s tím šerpováním se objevil první problém.

Sice je v naší třídě víc kluků, ale dle mých predikcí jsem byla připravená na to, že ti kluci raději utvoří dvojice spolu, než aby šli se mnou. Moje předtuchy se skoro potvrdily, ovšem jednou před matikou se ke mně naklonil né úplně nejhorší kluk a zeptal se, jestli nevím o nějaké holce, co nemá partnera na šerpování. Samozřejmě jsem jako první uvedla sebe, což zapříčinilo to, že najednou partnera na šerpování mám. A vůbec to není kluk, co by mi kazil fotky na červeném koberci, což sice zní úplně naprosto nepannovsky, skoro jako kdyby to nebyl můj život, ale je to tak. Sice mě tak připravil o možnost užít si těch pár desítek vteřin slávy sama, ale co už.

Jakmile bude po předtančení a my budeme oficiálně maturanti 2016, bude následovat tanec. A to bude zřejmě kámen úrazu. Jelikož jsem v tanečních byla před třemi lety a pořádně tancovala zhruba před dvěma, moje paměť vesele vypustila všechny kroky, možná kromě těch na mazurku a čardáš. To ovšem není až taková katastrofa jako to mizivé procento kluků, kteří si se mnou budou chtít zatančit. Takže jsem začala snít. A sním ve velkém.

Zkrátka - vysnila jsem si, že budu vypadat prostě jako princezna. Takže budu jenom trochu tlustá, moje šaty budou vedle decentních splývavých rób ostatních připomínat dort se šlehačkou ze socialistické cukrárny jenom trochu, moje vlasy budou vypadat jen vzdáleně jako nepovedená osmdesátková trvalá a moje nalíčení bude jen decentně připomínat maskérský zázrak na obličeji Jokera v posledním Batmanovi, a když budu mít štěstí, bude možná i ladit s barvou šatů. Sukně mi bude jenom krapet dlouhá, takže se při závěrečném "jede jede mašinka" (na kterou snad taky nedojde)  nenatáhnu jak dlouhá tak široká. Jo a taky doufám, že stuha za krk a korzetové vázání šaty udrží na svém místě, tedy na mých prsou, po celou dobu plesu a moje bradavky zůstanou potěšením pouze pro oko mé a ne pro celý maturitní ročník 2015/2016.

Moje fantazie ovšem zašly daleko dál; sním o tom, že se vyzvu k tanci. Že si řeknu: "Jo, Panno, jdeme tancovat!" a půjdu, ruce omotané kolem svých boků, a začnu se vlnit v rytmu valčíku s přidanými kroky čardáše, případně mazurky, abych tomu dodala nějaký punc společenského tance. Sakra, vždyť není divné, když spolu tancují dva kluci nebo dvě holky, tak proč ještě nikoho nenapadlo, že by tancoval sám se sebou? Ale chápu, že by to někdo nemohl překousnout, tak mám ještě jednu možnost - koupím si na baru pytlík brambůrek a majíc ho v pevném obětí se s ním budu na kroky mazurky točit po sále a přitom z něj láskyplně ujídat, abych si mohla akorát pořídit nový, nejlépe s jinou příchutí, jakmile dohraje písnička. Prostě geniální řešení, ne?

No, ještě mám asi dva měsíce, abych to mohla vymakat.

Jinak moje tvrdě zkoušená psýché dostala další ránu - divný, nepříliš hezký, poďobaný a antisociální kluk od nás ze třídy, jehož společenský život se skládá z hraní počítačových her, si našel holku, takže si připadám zoufalejší a zoufalejší. Ne že bych chtěla někoho takového, ale chápete, co tím myslím, ne? Prostě se stávám ostrovem věčné samoty.

Frankie pořád žádnou fotku nezveřejnil a mě to už docela začíná štvát, z takového toho masochistického důvodu, že prostě chci vidět, jak spolu vypadají. (Tu jeho přítelkyni už jsem si proklepla - průměrná holka je na Facebooku rozený detektiv, že? - a není zrovna dvakrát hezká. Nebo teda na mě samozřejmě nemá, že jo.) A Ötzi se zřejmě vrátil ke svojí bejvalce, protože z průměrně jedné zprávy denně ("ahoj"), kterou mi posílal, mi už dva týdny nenapsal ani slovo (ačkoli na tom možná hraje roli to, že jsem přestala odpovídat) a jeho nejspíšbývalka si na profil dala fotku v tričku s logem toho filmu, který měli oba tak rádi. Teď čekám, až se s Ötzim rozejde znovu, abych ho mohla zvesela poslat někam a ne mu zase dělat psychologa. Však já se dočkám.

7 komentářů:

  1. :D bozi ! Dokonale! Ja vazne nemam slov, kdybys to vydala jako knihu, koupim aspon dve!

    OdpovědětVymazat
  2. Mě čeká maturiťák až za 3 roky (juchu ale taky ach jo.) Máme ve třídě dobrou partu lidí, takže se nebojím že bych tančila sama, ale určitě se toho hoodně za ty roky změní, takže se nebudu radovat předčasně. Budu ale držet palce, ať se ti vše vyvede. Budeš určitš vypadat úchvatně :)

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek!! :) Naprosto mi zvednul náladu, což je přesně to, co jsem zrovna teď potřebovala... :D A také mě letos čeká maturiťák a začínám být lehce nervózní, protože nic z toho, co zmiňuješ, jsme ještě ani řešit nezačali... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Buď ráda :D Prokrastinace je dobrááá....

      Vymazat
  4. :DD super ! Uvidíš, že nakonec ples bude úplně v pohodě a bez trapasů a určitě budeš tančit s někým jiným, než s brambúrkama :D

    OdpovědětVymazat