čtvrtek 12. listopadu 2015

Vyzvednu tě v sedm, tak můžeš jet autobusem

P.S. OMG! Pardon za ten ošklivý anglicismus, ale už je nás tu padesát, tak mám radost. Padesát, to je přesně jako moje vysněná váha! Snad se to jednou dostane i na tu mou aktuální (pár stovek followerů by se mi líbilo). Děkuju!



Zkrátka, můj Věnceslav, vlastním krycím jménem Ötzi, je občas tak trochu pomalejší nátury. Je hodný, to ne že ne, ale někdy není příliš bystrý. Jako například jednou, vloni, když měla moje kamarádka maturák. Dohodla jsem se s Ötzim, že půjdeme spolu, protože jsem tam nechtěla sedět sama. Tak jsem mu nabídla, že pro něj zajedu k nim domů autem.

Vypravila jsem se tedy a zastavila u nich před domem ve smluvenou hodinu. Chvíli jsem čekala, pak jsem zazvonila. Pár okamžiků se nic nedělo, potom vylezl Ötziho otec: "Ty tady čeká na Fritzi?" (To je jeho sestra.) 

"Ne, čekám na Ötziho," řekla jsem na to, načež mi na tváři vyrazil mírný ruměnec, protože to znělo strašně hloupě, asi jako když jde kluk vyzvednou svou holku na rande, ale narazí na její rodiče. Akorát že to bylo přesně obráceně a navíc jsme ani rande neměli. Jeho táta si chvíli přeměřoval moje slavnostní nalíčení, navlněné vlasy, štekle, na kterých jsem při vylézání z auta skoro ztratila balanc, a kabátek. "Počkej, dojdu pro Frizti," řekl na to Ötziův táta, protože mu samotnému nejspíš bylo dost trapné, že tak vyfešákovaná čekám před jejich domem na "rande", ale on mě musí zklamat.

Chvíli jsem stepovala před domem a připadala si čím dál tím hloupěji. Motor za mnou tiše vrněl a já musela myslet na tátu a jeho poučky ohledně spotřeby benzínu. Za chvíli se naštěstí vynořila Fritzi v pyžamu.

"Ale Ötzi odjel už před deseti minutama autobusem," řekla mi Fritzi. "Vy jste byli domluvený? Nic neříkal."

Přitom jsem Ötzimu zcela jasně nabídla, že se pro něj autem stavím, řekla jsem konkrétní čas, a on mi to zcela nesporně odsouhlasil. Fakt, že se na mě přišel podívat i jeho otec, ze mě udělal něco jako odmítnutou holku, které se nedostavil na rande rande kluk, a ještě k radosti Fritzi, která by mi rande se svým bratrem ani v nejmenším nepřála.

Když jsem, ve výsledku celkem veselá, protože jsem si cestou mohla pustit hlasitou hudbu a nemusela jsem řešit trapnou společenskou konverzaci, dojela do místního kulturního domu, Ötzi už tam bezradně stepoval ve foajé a upřímně mi říkal, že mě nepochopil, když jsem se mu snažila vynadat. Jeho obličej prozrazoval takový zmatek, že jsem se přestala snažit.

Jak jsem řekla, ne každý je holt tak bystrý, aby pochopil, že "vyzvednu tě, nevadí mi to, řízení mě baví" a "v půl tam teda budu" znamená, že tam opravdu přijedu...

3 komentáře:

  1. Něco podobného se mi nedávno stalo. :D Kamarádka zapomněla a jela do Prahy sama. Proto se raději nechávám vyzvednout, než nabízet svezení.
    - Evii <3

    OdpovědětVymazat
  2. Haha, tak to je vážně dobrý! :D Bohužel někteří jsou trochu pomalejší no :/ :D

    SweetElis

    OdpovědětVymazat
  3. :D :D ty ma vždy dokážeš pobaviť :D ďakujem!
    Me and my ART

    OdpovědětVymazat