pondělí 12. října 2015

Jak si moje kalkulačka užila minutu slávy



Takže, to bylo asi takhle: byla poslední noc léta, tak jsme si s kamarádkou vyrazily do jednoho podniku, abychom si ještě do rána zatančily. Byly asi už čtyři ráno, když jsme do klubu dorazily. Už jsme ten večer stihly popít s jednou naší další kamarádkou, zatančit si na skorovesnické zábavě, pozorovat hvězdy a sníst asi pět toustů. Sem jsme šly jenom proto, že jsme si chtěly zatancovat na starou dobrou oldies hudbu. 

V klubu byl i bratr mojí kamarádky a jeho kamarád. Oběma jim je pětadvacet. Chvíli jsme tak tančili ve skupince, pak se mi ale kamarádka jaksi ztratila, nebo já už ani nevím, jak k tomu došlo, ale najednou jsem tancovala s tím kamarádem kamarádčina bratra. Říkejme tomu pánovi třeba Diviš.

Abych vám ho trochu popsala: tak je docela malý, může mít tak metr sedmdesát pět maximálně. Když jsem měla boty na klínu, byl mezi námi nezvykle malý výškový rozdíl. Asi tak o půl hlavy, ale já na to prostě nejsem zvyklá, jak jsem malá :D Mimo to strašně rád vykládal všemožné historky, o všem něco věděl, ale ne tím arogantním způsobem, spíš takovým bezelstně vtipným.

První vtipná chvíle nastala, když mě chtěl na něco pozvat. Vytáhl hrst drobných. Jakože dost drobných. Tak jsem vytáhla svojí poslední padesátikorunu, protože jsem si byla téměř jistá, že mám víc než on, přestože já měla jenom jednu minci a on celou hrst. Nakonec mě ale ukecal a na dva panáky zjevně měl. Super, alespoň jsem ušetřila! 

Po dalším tanci se ovšem stalo něco horšího: došla nám cíga. Né že bych nějak extra kouřila. Řekněme, že jsem spíš takový ten společenský kuřák, ale sama nekouřím skoro nikdy (skoro). Každopádně v tu chvíli jsem dostala na cígo strašnou chuť. Můj pořád dost přiopilý mozek mě tedy navedl jediným možným směrem - ke mně domů, neboť tam se pár krabiček, které jsem si jednou koupila do zásoby, nacházelo.

Samozřejmě došlo na líbání. Ne hned, ale až v chodbě u nás v domě, když jsme čekali na výtah. Nebylo to nic moc, klasika, protože se mi moc nelíbil. Nebo tak normálně; byl to kamarád bratra mojí nejlepší kamarádky a byl celkem v pohodě, povídat se s ním dalo, ale prostě... nic nepřeskočilo. Obyčejná opilá záležitost. Takže jsem si chvíli prohlížela strop u nás v chodbě.

Pak jsem vzala cigarety a šli jsme si sednout na střechu. Povídali jsme si, nebo spíš... on povídal. Naštěstí povídal dlouho, historek měl věru dost. Nechal mluvit i mě a vypadal, že mě skutečně poslouchá, ale většinu času skutečně mluvil on. Několikrát jsem se během jeho vyprávění zamyslela, ale byla jsem ráda, že se mě nepokouší pořád líbat. Protože čím víc svítalo a já střízlivěla, tím méně hezký mi připadal :D. V šest ráno jsem ho nechala, aby mě položil na záda a přejel rukama po hrudi. Věřte nebo ne, v tu chvíli jsem si připadala hubená. Kdo ví proč, ale když tak přejížděl rukama po mé kůži na břiše, vůbec mě nenapadlo stydět se za nějaký ten špek kolem pasu, prostě jsem si připadala hubená. (Nebo to bylo tím, že jsem ležela na zádech, a když člověk leží, břicho se mu automaticky trochu propadne? :D )

Nenechala jsem ho udělat nic víc. Když bylo asi šest patnáct, vrátili jsme se k nám domů. Chtěla jsem se ho už zbavit, ale jakmile jsme přišli k nám, pozval se dovnitř. Já jsem se šla napít do kuchyně a on šel ke mně do pokoje. Pak se přesunul k mému kosmetickému stolku, na kterém mám tak čtyřicet deodorantů, a asi pět nadšeně zkusil zmáčknout.

Pak jsem uslyšela: "Jé, ty tady máš kalkulačku!" 

Kalkulačka se objevila dva dny před začátkem školy na mém stole proto, že jsem si počítala, kolik jsem utratila za oblečení. Jeho ovšem zaujala tak, že ji asi pět minut zkoumal.  "To víš, sínus, kosínus, funkce..." něco si tam mumlal, ale já ho neposlouchala. Měla jsem co dělat, abych se nezačala smát nahlas. A taky jsem se zálibně dívala na svou postel. 

Diviš následoval můj pohled a vzápětí ho kalkulačka přestala zajímat. Přistoupil ke mně a strčil mi jazyk do pusy, načež se mě snažil k posteli nasměrovat.

"Jeeežiš!" vyhrkla jsem a odstrčila ho od sebe, "já jsem si teď vzpomněla, že jdu v osm do práce!" Předstírala jsem zamyšlení. "Hodina a půl spánku by se mi hodila, jdu tam na devět hodin... ty kráso... to je dlouho, co?"

Naštěstí se moc nevzpouzel a nechal se vystrkat ze dveří bytu ven. Když jsme se loučili, strpěla jsem ještě jeden polibek. Pak řekl: "Víš, že jsi i takhle po ránu krásná?" No, tak to určitě. Bohužel to ale nebyl i jeho případ. Pak dodal: "Nedáš mi jedno cígo? Nebo dvě, na cestu?"
Nedala jsem mu nic, a jakmile za ním klaply dveře, padla jsem do postele, kterou jsem v tu chvíli viděla ze všeho nejradši, o které jsem snila asi tak předchozí hodinu... ale o prázdné. Jenom mojí. Bez nikoho. Jeeeeee.... to vám bylo úplně nejkrásnější se tam svalit!

3 komentáře:

  1. Zkoumání stropu je očividně tvoje oblíbená činnost :D

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem se u toho zkoumání stropu pobaveně zarazila... :D Super článek!

      Vymazat
  2. Tak u tohohle článku jsem se fakt nasmála :D :D

    OdpovědětVymazat