čtvrtek 1. října 2015

Jak jsem podváděla Kaufland


O prázdninách jsem, lačná po penězích, nastoupila hned na dvě brigády: jednu v Tescu a druhou v Kauflandu. Protože mi Kaufland v srpnu dal asi šest směn, zbytek jsem si nabrala v Tescu. A nabrala jsem si toho fakt hodně, že jsem v půlce srpna měla tak akorát dost. Volný čas jsem vyvažovala zlatem a už mi všechno lezlo na nervy.

Po jedné směně jsem si šla večer s kamarádkou sednout na pivo. V devět patnáct večer mi zazvonil telefon. Kaufland.

Zvedla jsem ho, a do ucha mi okamžitě spustila paní povýšeneckým, nosovým hlasem: "Dobrý večer, slečno Panno, tady Kaufland. Vypadly nám dvě prodavačky, takže vám volám, abych se vás zeptala, kdy máte čas."

Řekla jsem jí, že čas už do konce léta nemám. Tou dobou zbývalo asi čtrnáct dní, ze kterých jsem ještě týden měla směny v Tescu, a pak jsem si chtěla užít svoje volno. To se ale paní silně nelíbilo. "A to jako nemůžete ani patnáctého od sedmi do devíti, ani šestnáctého od šesti do čtrnácti, ani dvacátého od osmi do osmnácti?"

"Ne, omlouvám, se nemůžu," odvětila jsem.

"A co jako máte?!" vyjela na mě popuzeně. 

"Už mám jinej program," odpověděla jsem. Začala mě už pěkně štvát. Co je jí, sakra, do toho, co dělám?

"A jakej program?" zavrčela na mě nepříjemně vysokým hlasem. "To je jako to vaše Tesco, jak jsem vás tam tuhle viděla, co!"

V tu chvíli jsem nevěděla, co jí na to říct. Co je jí do toho, co dělám, nebo kde pracuju? Sama jsem viděla, že nejsem jediná, kdo to tak v létě dělal. Přesto jsem ale netušila, jak té ženské odpovědět. Naštěstí pokračovala zapáleně sama, aniž bych měla šanci něco říct: "A vy jako máte to Tesco ráda, jo?! Já to tam teda úplně nesnáším! To je snad nejhorší obchod, co tady ve městě je!" V hospodě se začali hlasitě smát opilci, okolo byl obecně takový ten ruch zábavy, ale Megeře to bylo naprosto jedno, vesele mi kázala dál dalších pět minut, jako by se nechumelilo.

Pro mě je práce na pokladně vymýváním mozku. Po devítihodinové směně vidím i doma před očima všechno to zboží na páse, a s každou minutou, co tam strávím, cítím, jak mi umírají mozkové buňky. A to ani nemluvím o firemní politice. To je něco tak odporně nesympatického, že si člověk připadá, že se ocitl v jakémsi malém totalitním státu ve státu, jak vehementně je mu cpána do hlavy propaganda brutálního charakteru, ovšem podaného tak pozitivně, že by kdejaký diktátor záviděl. 

Jednou mě posadili k počítači s tím, ať si udělám nějaké školení. Tři hodiny v chladné místnůstce se sluchátky na uších. Naštěstí všechno bylo tak debilně prvoplánové, že jsem si za půl hodiny sluchátka sundala a jen se proklikávala, jakmile jeden videokurz skončil. Byla to taková obrovská vymejvárna mozku, že jsem to nemohla vydržet poslouchat. Nedivila bych se, kdyby do toho byly zabudované podprahové vzkazy, které z lidí udělají zombie, jejichž středem vesmíru je jen a pouze Kaufland

Ze začátku jsem si ovšem zapamatovala jednu větu, která se v obměnách objevila v kurzu asi stokrát, a která se mi při rozhovoru s Megerou vybavila: "Náš zaměstnanec nereprezentuje sám SEBE, ale KAUFLAND JAKO SPOLEČNOST! Náš zaměstnanec tu není SÁM ZA SEBE, ale za celý KAUFLAND! Proto zákazníci nevidí VÁS, ale vidí KAUFLAND! Tudíž když jste na ně nevrlí, odchází s dojmem, že je celý Kaufland nevrlý a už se nikdy nevrátí!" 

Takže se není čemu divit, že se dotyčná megera tak strašně naštvala, že pracuji i v Tescu. Protože ONA je vlastně KAUFLAND, tudíž tím, že pracuju někde jinde, podvádím vlastně JI osobně! Jsem tedy doslova a do písmene nevěrná! A co teprve, když si pomyslím, že i já jsem KAUFLAND? 
Jak je tedy možné, že dělám i v Tescu?  Takže jsem vlastně nevěrná nejen paní Megeře a všem zaměstnancům Kauflandu všech pohlaví a věku ve všech zemích světa, kam Kaufland expandoval, ale i sama sobě! Po tomhle zjištění jsem chvíli ani nevěděla, jak sama se sebou žít. 

Paní Megera (Nadpokladní, protože má kartičku na storno!, a to je taková pocta, která se obyčejným smrtelníkům jen tak nepoštěstí) si mě od té doby pravidelně vychutnává, protože ji velice baví dělat ze mě blbce. No jo, jsem pouze prostá brigádnice, která na rozdíl od ní v trvalém svazku s Kauflandem nestrávila už řádku let, takže jsem pouhý podčlověk, kterému je to třeba připomínat při každém stornu, i při těch, kdy si zákazník v půlce nákupu rozmyslí koupi čínské polévky za dvě koruny. 

I za to totiž můžu já. 

Protože. Já. Jsem. Kaufland. 

9 komentářů:

  1. Myslim, ze casom dostanes ponuku od nejakeho vydavatelstva ...

    OdpovědětVymazat
  2. To je teda mazec a bohužel i strategie všech velkých firem. Chtějí loajalitu, ale my češi na to nejsme zvyklí. Pár brigád na pokladě jsem měla, ale nebyla to žádná hrůza

    Jsi krasna Giveaway

    OdpovědětVymazat
  3. Já se teď chystám přes víkendy chodit do Albertu - naštěstí jsem se informovala a prý to tam není tak špatný..

    OdpovědětVymazat
  4. Ty seš teda nevěrnice :D Myslím, že jí je do toho velký kulový :) Užívej vydělaný penízky :)

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
  5. Mala by si sa tak začať predstavovať. Kaufland. Kaufland. Dvakrát, aby tomu dodalo na vážnosti.
    Ale nie, opäť som sa zasmiala, som rada, že si nám priniesla tieto informácie, odteraz vždy, keď pôjdem do Kauflandu, budem na to myslieť. Že všetko, čo vidím naokolo, je Kaufland. -A.

    OdpovědětVymazat
  6. :D D :D ja som ešte nikdy takto neprcovala :D ale no ty si ho podviedla :D

    OdpovědětVymazat
  7. Nakonec stejně všichni budeme Kaufland! :D
    Michelle B :)

    OdpovědětVymazat
  8. :D skvěle jsem se pobavila! Supr článek :))

    OdpovědětVymazat
  9. "Nadpokladní, protože má kartičku na storno!" Nejlepší hláška. :D

    OdpovědětVymazat