pátek 18. září 2015

Všichni jsme někdy Evžen


Znáte ty kluky ve vašem okolí, kteří jsou na první pohled zoufalí nebo prostě divní či oškliví, a ze všech holek si vybrali zrovna vás jako objekt svého romantického zájmu? Že se ptám, viďte? Samozřejmě, že je znáte. Jsou to Evženové.
Takový běžný vzorek Evžena je vzhledově silně podprůměrný, nebo možná spíš nadprůměrně ošklivý chlapec. Může se vyznačovat řídkým knírem, mastnými vlasy, zkaženými zuby, špatnou pletí, zkrátka všemi rysy, které dívky shledávají naprosto odpudivými.

Je to prototyp ošklivého, otravného kluka, který je zcela očividně na společenském žebříčku daleko níž než vy, jenže mu to zkrátka nedochází a tak za vámi pořád leze, píše vám, lichotí vám, neustále zkouší svoje štěstí, přestože pro vás je to jenom zdroj pobavení.

Možná to zní docela hnusně, ale nalijme si čistého vína, všechny někoho takového známe a takhle o něm přemýšlíme, s mírně povýšeným pobavením a znechucením nad představou, že bychom mu dovolily byť jen nás chytit za ruku.

Evžen, kterého znám, nezbytný řídký knír měl, byl na učňáku, měl ulízlé mastné vlasy, ale jeden můj kamarád ze třídy byl taková ta dobrá duše, takže ho často tahal s sebou na naše akce, protože se s ním nezištně bavil (taky se sám trochu cítil Evženem, byť si toto označení ani v nejmenším nezasloužil). No a Evžen byl takhle někdy s námi více méně už od tanečních. Tam nás všechny otravoval a v pokračovačkách to byl jediný kluk, co tam na mě na celou první lekci zbyl, když můj partner nepřišel. (Zhnuseně jsem to vydržela a pak doma hodinu brečela, zatímco jsem se celá dezinfikovala.)


Nicméně nedávno došla k prozření, když jsem čekala, jestli mi Frankie napíše. Jeho poslední zpráva zněla, že se na to nechce vysrat, jenže teď nemá čas. Tak jsem si říkala, že třeba napíše. Jenže uplynul týden, dva... a pořád nic. A toho večera mi napsal právě Evžen (ten týden už po druhé), kdy že zajdeme na to pivo? Já jsem mu totiž nedávno v záchvatu solidarity (místo toho, abych ho hned poslala někam) na jeho neustálé škemrání "kdy někam zajdeme?" napsala: "třeba první týden školy, to už nemám brigádu, tak se můžeme domluvit :)" (předtím jsem se mu celé léto vymlouvala, že jsem pryč nebo že mám práci). POZOR! Samozřejmě, že s ním nikam jít nechci. Jenom nemám to srdce ho na rovinu odmítnout. Takže ačkoli jsem mu vlastně slíbila, že někam půjdeme, nemám v úmyslu tu kdy realizovat.

No, a nedělá tohle víc lidí? Je jenom málo těch, kteří vám přímo řeknou, že ne. (Ale přesto je možné, že už se vám to několikrát stalo. Život je prostě nefér.) Takže Evžen pořád může chovat jistou naději. Může o naší schůzce snít. Protože jste přece neřekly NE. 

Na jednu stranu je to smutný, protože by bylo daleko lepší říct ne rovnou a nedávat mu vůbec žádnou naději. Jenže... častokrát na to prostě nemáme koule. Přesto by ale daleko lepší bylo mu hned zkraje říct, že prostě nechcete a že nemá šanci. Pak by nemusel trávit dlouhé dny sněním a čekáním, až mu zase napíšete. Ale jak znám Evženy... řekla bych, že některé jedince by spolehlivě neodradilo ani to :D

A hádám, že to tak je i s Frankiem. Řekl, že se sejdeme, až bude mít čas. Jenže to on nebude mít nikdy. Pojmenovala jsem to syndrom skrytého odmítnutí. Jenom mě mrzí, že mi to došlo až po dvou týdnech ubohého doufání... čekání na to, že napíše a naplní svoje sliby, což se nikdy nestane.

A až mi Evžen zase napíše, možná seberu odvahu a řeknu mu, že s ním nikam nikdy nechci, místo toho, abych mu dala naději a nechala ho v marné naději na další dny a týdny... Protože už jsem pochopila, že každý z nás je někdy Evžen. 


Co vy a kluci typu Evžen? Máte v okolí někoho takového? A jaké máte zkušenosti s odmítnutím? Budu se na vaše komentáře moc těšit! 

9 komentářů:

  1. Myslím, že všude se najde nějaký otravný Evžen :D Já jsem trošku nešťastná (nebo možná šťastná) povaha a většinou jednám narovinu a bez velkých okolků dám najevo, že nemám zájem a že se nic konat nebude :D

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tenhle článek mě dostal! Je neskutečně pravdivý :D V mém okolí se naštěstí žádný Evžen nenachází a doufám, že delší dobu ani nebude :D

    SweetElis

    OdpovědětVymazat
  3. U mňa źiaden Evžen chvalabohu nie je a dúfam že ani nebude! :D opäť podarený článok :) teším na ďalśí ^_^

    http://renkaartandlife.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  4. Ale jo rozhodně jsem se s nějakým Evženem setkala :D Jsou orpavdu odporní....já když jsem vážně zhnusena a někdo mě fakt prudí, tak začínám bejt zlá :D Takže buď jsem hodná a souhlasím nebo zlá potvora. Ani jedno není dobře...SAKRA! :DD Máme to s Evženama vážně těžký. Já si teď asi našla Evženu....ano Evženu #holku. Seznámila jsem se s ní na táboře a prostě klasické holčičí blbosti...byla velmi milá, pořád jestli nechci masáž a tak. Přišla objala mě....no a mě nepřišlo divný, že má dvě lesbický kamarádky. Nakonec se s Evženy stala bisexuálka a teď mě ve škole trochu pronásleduje i když má přítele. Zrovna v pátek, když jsem řekla, že je mi blbě a nejdu na oběd chtěla mi přinést polívku a namasírovat nohy. Nebo když jsem si z ní udělala srandu, že mě nezdraví tak mi na omluvu přinesla vodu s citronem. Vtipné je, že už je to druhé BIsexuálka, která má o mě zájem. O.o :D....myslím, že o tom napíšu článek :D
    http://chaoticandglamour.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiši :D :D Tak to nemám slov, tohle se mi ještě nestalo :D :D

      Vymazat
  5. Hezky sepsané :) takového Evžena zná asi každý, já si s nimi většinou ze začátku píšu a pak když už mě přestanou bavit, tak jim buďto začnu odpovídat jednoslovně, smajlíky a nebo prostě vůbec :)

    OdpovědětVymazat
  6. Milá panno (nebo Panno? :D), jsem šíleně ráda, že sji o tomhle napsala, protože ano-ano-ano! Dokonce s emi zdá, že jediní kluci, kteří o mně kdy otevřeně projevili zájem bylí samí Evženové. A to je dost smutné. Dobře, z těch tří to byli jenom dva, ále...! Teď se vídám s jedním takovým Evženem. Je škaredý, takový tlustší, jediná jeho výhoda je, že je fakt sečtělý (a to se jako fakt počítá, žejo?!). No, minulý rok jsem mu řekla, že "se s ním nechci zatím vídat a že se na to necítím". Fajn. Jenže pak mi tyhle prázdniny napsal k narozeninám a pak už to jelo...za ty dva měsíce jsem asi zapomněla jak vypadá (a měla malé zatmění mozku) a zeptala se ho, jestli nechce do kina. Samozřejmě šel.
    Jenomže to taky všechno za mně zaplatil a pak jsem dostala strach, aby si nemyslel, že mu něco dlužím. A tak jsem mu řekla, že ho příště pozvu někam já. A ano, v hlavě se mi převalovala a usazovala myšlenka, že s ním budu chodit. Jenomže ne proto, že by byl ták dokonalý atd., ale prostě proto, ŽE CHCI KLUKA!. Nutně. Teď hned. Chápeš :D...
    Pak jsem nereagovala na pár jeho esemesek a on mi napsal, že mu přijde, že se historie opakuje. A tak jsem se nasrala, a v duchu si řekla, ať maže do hajzlu, protože někdo tak hnusnej si nemá právo stěžovat.
    Teď si jen říkáme "ahoj" ve škole a míjíme se, on nemá internet a já dělám, že mi nefunguje mobil. A jsme šťastní. Až do smrti.

    A jo, úplně s tebou soucítím a jsem zvědavá, co s Evženem vymyslíš :D.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tenhle článek mě naprosto dostal! Je tak hrozně pravdivý! Samozřejmě i já mám jednoho takového Evžena a mám docela problém zbavit se ho...(nerada jsem na někoho ošklivá) :D
    Annie
    http://wearefaabulous.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. Asi jsem Evžen! :O Ne, že bych byl vyloženě šeredný, jsem docela hodný, chytrý, sečtělý, občas i vtipný. Ale to, jak mě holky berou, mi toho Tvého Evžena docela připomíná.
    Naposledy jsem na jednom diskuzním webu potkal slečnu, která žije na druhém konci republiky. Ona mě oslovila, ptala se na něco ohledně přístupu k mému typu kluka (nezkušený, submisivní, ...) A nějak z toho vyplynulo, že s tím původním to vzdá (je ještě natvrdlejší než já a to už je co říct), ale já ji prý zaujal. Zjistili jsme, že bychom se k sobě hodili, máme dost společného (oba rádi čteme, i poezii, já jsem vegetarián, ona skoro, já nemůžu lepek a mléko, ona to jí jen výjimečně, ona neumí moc vařit, já vaření miluji a rád bych vařil třeba zrovna pro ni a navíc i docela dobře peču a to i bez lepku). Ale to jen po písmenkách. Vyměnili jsme si skype, telefonní číslo a hned si zavolali. Měla krásný, hladivý hlas. Domluvili jsme se, že bychom se mohli někdy vidět. Jí se moc nezdála ta dálka, když zjistila, odkud jsem, ale pro mne by nebyl problém sedět 5 hodin ve vlaku, abych ji mohl potkat a zjistit, jestli by to i v reálu klapalo. To bylo někdy v květnu. Pak jsme si psali, pořád odkládala termín, kdy se tedy sejdeme. Stále častěji jsem byl já tím, kdo psal první a ona stále častěji odpovídala se stále větším zpožděním. Pak mi napsala, že se setkání odkládá na neurčito. Když naposledy napsala, během dvou minut jsem odpověděl, ale více už toho od ní nepřišlo. Kéž by raději napsala na rovinu, že nemá zájem...

    Ale opět skvělý článek ;)

    OdpovědětVymazat