sobota 5. září 2015

Jak jsem couvala



To bylo asi takhle: řidičák jsem měla asi tak půl roku, ale vyjížděla a zajížděla jsem jenom na parkovací místa, kam se dalo zajet popředu. (To dělám doteď a to už řídím tak dlouho, že to začíná bejt trochu trapný.) Tohle parkování znamená, že parkuju asi tři sta metrů u jednoho supermarketu, místo toho, abych zajížděla před náš dům, před kterým je poměrně velké parkoviště, ale polovina míst je na podélné zajíždění, druhá polovina na zacouvání a třetí polovina... sakra, matika mi nikdy nešla, to zkrátka nedokážu spočítat. No prostě, poslední místa jsou v rohu, mezi dvěma paneláky, které spolu svírají pravý úhel. Není to ale vyloženě čtverec, kus je ještě ukrojen chodníkem, takže jedna řada aut stojí normálně u zdi domu a druhá parkuje podélně u chodníku.

Můj táta je hodně dobrý řidič, takže mu to nedělá (překvapivě) vůbec žádný problémy. Takže si jednou auto zaparkoval přímo do toho rohu, ale nezacouval tam, postavil auto čumákem ke zdi. No a já se s kamarádkou rozhodla, že se pojedeme podívat na východ slunce, tak abychom ho stihly, vyjížděly jsme asi v pět ráno. 

Odcházela jsem v pět deset. Táta na mě ještě volal: "A vyjedeš? Je to až tam v rohu a budeš muset vycouvat."

Já: "Jojo, jasný, to není problém."

Táta: "Fakt? Nemám ti vyjet?"

Já (nestíhala jsem a potřebovala jsem vyjet co nejdřív): "Nene, dobrý, to bude v pohodě."

Sešla jsem dolů, nasedla a vyjela.

Asi tahle:

1. Nastartovala jsem a zjistila, že jsem neodemkla řadící páku. Tak jsem zase vypnula motor, odemkla a znovu nastartovala. (To zamykání páky mi přineslo ještě jeden malér, o tom zase příště :D)

2. Začala jsem couvat.

3. Buch!

4. Jééé, doprdele. Narazila jsem zadkem na auto stojící podélně přímo za mnou. 

5. Začala jsem couvat doleva, abych se mohla otočit. Auto vedle sebe jsem ale minula, fakt!

6. Začala jsem vyjíždět. Jenže přímo u výjezdu z toho pekelnýho koutku tam stála dvě auta vedle sebe. 

7. Samozřejmě jsem auto stojící napravo vzala bokem. Ale přece jsem nemohla zacouvat, ne? Prostě jsem jela dál...

8. Jéééje, doprdele.

Škody: zadek auta byl v pohodě, stejně jako bok auta, do kterého jsem drcla (snad). Levý dveře byly trochu promáčknutý a poškrábaný. Ale hlavně červený. 

Když jsem se vrátila domů, přišla jsem do kuchyně s kajícným výrazem: "Tati..."

"Asi mi jdeš říct, jak jsi odřela ty tři auta, co?" odpověděl ledově klidný otec.

"Tři?!"

"Jo, já jsem se na tebe díval. Vzala jsi jedno zadkem, jedno pravým bokem a jedno levým!"

"Aha... No, tak já vím jenom o dvou!"









Co se týče parkování, jsem fakt holka, no :D Řízení mě ale baví a myslím, že mi to snad i docela jde. Akorát se to vždycky posere hloupostma. 
Co vy a řízení? Jak jste na tom? Máte taky nějaký vtipný historky?

6 komentářů:

  1. Já naštěstí ještě řidičák nemám, ale jinak s mojí šikovností budu stejnej couvák jak ty :DD Zpříjemnila jsi mi den, alespoň vím, že nebudu sama :D
    http://chaoticandglamour.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Já se vidím podobně, ale ještě jsem se k tomu nedostala :D

    OdpovědětVymazat
  3. :D Já mám z parkování hrůzu, takže radši nechávám parkovat někoho jiného :D

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
  4. Chvalabohu ja vodičák nemám a tak skoro nemám v pláne si ho robiť ale u mna by to bolo asi narovnako :D keď nie ešte horšie :D

    http://renkaartandlife.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  5. To je pěkná historka. S couváním jsem to dřív měla stejně. Jednou jsem couvala před dům rodičů a najela jsem přímo do skříňky s elektřinou. Nic se mi nestalo, ale celé ulici jsem vyhodila některé obvody a museli přijet z elektrárny to opravit. Podruhé jsem ve snaze vyhnout se skříňce s elektřinou najela do sousedova auta. Stejně jako to píšeš ty byl na našem červený pruh. Byla jsem z toho nešťastná, ale mamka to vyřešila. Vzhledem k tomu, že se to stalo až za tmy, tak vzala hadr, šmouhu z našeho auta setřela a řekla, že si toho soused bud nevšimne nebo si bude myslet, že si to odřel sám, protože prý jezdí jako prase :-) A fakt si toho nevšiml!

    Hodně štěstí všem řidičkám :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Vodičák už mám 2 roky a táto historka ma naozaj veľmi pobavila :D No keby som bola na tvojom mieste, určite by mi nebolo nejak do smiechu

    www.co-je-dobre-to-musim-mat.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat