středa 26. srpna 2015

Panna a první polibek

První polibek. Můj bóže! Tak to je romantika jako z harlequínek, to je přece každému jasné. Píší se o tom knížky, píší se o tom písničky, píše se o tom v časopisech, holky si to tajemně šeptají při přespávacích dýcháncích a všichni na to s láskou vzpomínají, protože první polibky přece bývají nejsladší.

No, jak u koho. 

Jediné, co na mém prvním polibku a vykousnutí bylo zajímavé, bylo datum: 31. prosince, na Silvestra.


 Odpoledne jsme byly s mámou v divadle. Na večer jsem byla domluvená s jedním chlapcem, kterého jsem potkala v tanečních. Byl stejně starý jako já a chodil do vedlejší třídy, ale do tanečních ten rok ještě ne. Říkejme tomu chlapci třeba Jeremiáš. Jeremiáš na svůj věk dost rád a hojně pil. Já jsem tou dobou neochutnala ani kapku vodky. Už to zní začátek nějakého špatného vtipu, což celá ta situace také byla.


Domluvili jsme si sraz asi v půl sedmé. Byla jsem tam o něco dřív, protože se mi ten den výjimečně povedly linky a i moje vlasy vypadaly, že se mnou nebudou válčit. Než jsem odešla z domu, máma mi strčila do ruky bonboniéru s čokoládkami plněnými likérem. Když jsem se trochu zdráhala (bylo divné donést bonboniéru, ne?), řekla: "Nemějte strach, s tim se neopijete," a s naivním úsměvem vyprovodila svou dceru na její první pokus o piatiku, myslíc si, že můj největší strach není, že budu alkoholem nepolíbená a mezi vrstevníky opožděná až nadosmrti, ale že se ztřískám bonbóny s likérem.

Jeden z mých dalších problémů byl strach, že si s Jeremiášem nebudeme mít co říct. Tak jsem cestou opakovala: "Je tma," a "Panejo, to je ale tma!" a taky "Fakt tmoucí tma!" 
On mi na to poměrně shovívavě odpovídal, že to tak v noci už bývá.

Později jsme zakotvili u nějakého jeho kamaráda doma. Byli jsme tam čtyři, já a tři kluci. Všichni si připili fernetem, ale já jsem ten svůj ani nedopila. Ani už nevím, jakou výmluvu jsem tenkrát použila, nejspíš klasické: "Táta by to poznal." 
Zato jsem statečně sosala pivo, které mi tou dobou ještě vůbec nejelo. Když Jeremiáš viděl, že mi po tři čtvrtě hodině zbývá už jenom úplně celá lahev, zeptal se, jestli se vsadím, že to vypije celé najednou. Na tak riskantní sázku se nedalo odpovědět jinak než souhlasem a on obratem navrhl, že se vsadíme o pusu. 

Dostál své sázce, když vypil láhev skoro do dna. Jenom trochu zbylo. Abych neranila jeho ego, samozřejmě jsem to počítala za výhru a on si také ihned šel vybrat svou cenu.

Bylo to rychlé. Obyčejná pusa na rty. A on… měl mokré rty. Jakože dost. Jakože asi tak, že jsem si musela otřít pusu, hned a nenápadně. Ještě jsme si dali několik políbení a chvíli jsme seděli na gauči. Objímal mě a já přemýšlela o tom, jaké by to fakt bylo někoho mít. Dívala jsem se na jednho z kluků, který si přišel sednout na gauč, a seděl tam sám a díval se jinam, zatímco mě Jeremiáš držel kolem ramen. Přemýšlela jsem, jaké to najednou je, když se líbám já a ostatní koukají, ne obráceně, jak tomu v mém životě bylo doposud.

Můj první francouzák přišel ještě ten večer a byl, jak jinak, opravdu velmi romantický: Jeremiáš se mě skutečně zeptal, jestli ho chci. Asi takhle: "Chceš pusu?"
Kývla jsem. Usmál se.
"A co takhle pořádnou?!"
Tak jsem znovu kývla.

A najednou bylo tady! Jeho rty na mých, jeho jazyk najednou v mých ústech. A... bylo to cítit jako jazyk! Vždycky jsem čekala ohňostroje a fanfáry a tak, ale, pravda, těch v normálním životě moc nebývá, ačkoli se to stalo po půlnoci na Nový rok. 
Dobře, vždycky jsem si to představovala jako v knížkách. Ale byl to prostě jazyk. Slizký. Jazykovitý. Plný chuťových pohárků. Nevěděla jsem pořádně co mám dělat. Chtěla jsem natočit hlavu, ale pořád jsme byli ve stejné pozici a já se bála, že kdybych se pohnula, srazili bychom se nosy. Ale to nebyl hlavní vjem, který jsem z toho měla. Hlavním vjemem bylo, že to bylo to mokré. Sakra mokré. 

Totiž, kdybych byla mokrá jenom já, bylo by to v pořádku. Jenže...

Čekala jsem, že se rozzáří hvězdy a pohne se pode mnou zem. Místo toho se mi po bradě spustil menší vodopád. Dodnes nevím, kdo z nás dvou na tom přírodním úkazu nesl větší podíl. Možná jsem to byla já, když uvážím, jak často v noci slintám, ale vzhledem k tomu, že už se mi to víckrát při líbání nestalo, doufám, že slintám skutečně jenom ve spánku a v tomhle extempore jsem byla nevinně, na rozdíl od vodky, kterou Jeremiáš vypil, a jeho slinných žláz, které nejspíš spustily se stejnou vervou jako u Pavlovových psů, když jim někdo rozsvítil světlo značící čas na krmení.

Když jsme se odtáhli, objal mě. Fakt krása a romanťárna jak se patří. V tu chvíli mě to dostalo do kolen vděčností a úlevou - protože jsem si mohla nenápadně za jeho ramenem utřít pusu rukávem mikiny, kterou jsem měla na sobě.

Pak už jsme to za večer ani jednou nepraktikovali a k něčemu se vám přiznám: byla jsem strašně vyděšená. Naprosto jasně si pamatuju, jak jsem si říkala, že je snad dobře, že s nikým nechodím, protože bychom to museli dělat pravidelně.

Jestli bude můj první sex něco podobného, hádám, že asi vyplavíme sousedy (otázka zase zní, jestli za to bude moct on, nebo já) a já se pak strachy schovám pod postel, nasadím si kalhotky s medvídkem a srdíčky a odmítnu je alespoň na pár měsíců z bezpečnostních důvodů sundat.

10 komentářů:

  1. Tak muj prvni polibek nasledoval bezprostredne po tom, co on dokouril cigaretu. Pro me, jako zaprisahleho nekuraka, fakt nic moc. Zadnej ohnostroj, zadna romantika. Ale taky musim rict, pak uz to bylo jen lepsi!

    OdpovědětVymazat
  2. Opět super článek :D Můj první polibek jakože opravdu líbání bylo ve 13ti. Tenkrát mi přišel super úžasnej, protože byl při západu slunce, ale zpětně to žádná sláva taky nebyla :D

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
  3. Na Tvůj blog jsem narazila teprve včera, přečetla jsem všechny příspěvky a...miluju ho :D Máš úplně stejný smysl pro humor jako já, kdybych něco psala, tak přesně takhle :D Stávám se pravidelnou čtenářkou, tenhle článek byl opět skvělý, pobavila jsem se :D

    OdpovědětVymazat
  4. Doufám, že tvůj blog jednou budou znát všichni, protože to co tady píšeš je skvělý ! :D

    OdpovědětVymazat
  5. Právě jsi mi rozzářila pracovní den. Děkuju :D

    OdpovědětVymazat
  6. Hrozne hezky napsane! :) Moje první pusa byla opila a s holkou :D ale dobra :) od te doby jsem mela par skvělých i pár strasnych a asi jsem přišla na to, že priserne to bylo vždycky, když to bylo s někým, kdo me třeba az tolik nepritahoval nebo jsem ho nechtěla... ale jakmile mezi námi byla chemie, přišlo mi to automaticke a instinktivní :D

    OdpovědětVymazat
  7. moje prvni libacka byla v opilosti na lyzaku a byla celkem fajn, co si pamatuju :D

    OdpovědětVymazat
  8. Pořád nechápu, jak jsem se na tento blog dostala, ale pracuju v knihovně na dětském oddělení a musím říct, tohle má potenciál. Sehnat editora, trošku to utřepat a vydat. To se bude půjčovat jedna radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, děkuju moc :) No, z dětského oddělení je to sem, pravda, trochu daleko, ale cesty osudu jsou nevyzpytatelné, že... :D Asi nějak takhle jsem se jednou dostala na stránky pro anonymní alkoholiky, a nakonec mě to tam i celkem bavilo.... :D

      Vymazat
  9. Ja som tá panna, čo sa prvýkrát bozkávala v 28. A môžem k tomu povedať, že hoci to nebol vodopád, bolo to podobne trápne. Naozaj, knižky sú v tomto totálne mimo. :D Ale neľutujem aspoň to, s kým to bolo – s prvým pekným a zároveň milým chlapcom, akého som po 28 rokoch narážania na samých škaredých a/alebo debilov a/alebo hulvátov stretla. Lebo hoci bozk je oveľa menej ako sex, predsa mi len nebolo úplne jedno, s kým to skúsim prvýkrát...

    OdpovědětVymazat