pátek 21. srpna 2015

Panna a hubnutí

Jistě to všichni známe až moc dobře; to si takhle večer sednete, a ani to nemusí být na Nový rok, trochu se nad sebou zamyslíte, a už to jede. Jeden nedostatek následuje druhý, jedna věc, která vás štve, jde ruku v ruce s nápadem, jak to celé změnit. Pokud máte hodně sebekritickou náladu, nejspíš si usmyslíte, že musíte změnit celý svůj život. Jestliže ale nejste k sobě až tak přísné (v rámci mezí, samozřejmě), vyváznete z toho ještě poměrně lehce a nebudete muset opustit stávající práci, protože vám nevyhovuje šéf, nebo si začít znovu pětkrát denně opakovat, jak jste úžasná a úspěšná v rámci toho tajemného Tajemství, či říkat lidem podle motta "budu víc upřímná" jakoukoli krutou pravdu a přijít tak o pár přátel, nebo dokonce uklidit celý byt včetně koupelny. Anebo vyjdete s něčím ještě daleko, daleko horším. Jako například předsevzetím, že od zítřka budete hubnou.




Jedna z mých posledních diet začala a skončila velmi slavně.
Jednou odpoledne jsem si brala z krabice další osudný čokoládový bonbon z krabice od Vánoc a najednou mi došlo, že mě škrtí kalhoty, které mi ještě nedávno byly volné. Se sladkostí v ruce jsem se opatrně připlížila se k váze. Lehce jsem našlápla špičkou, pak si strčíte do pusy tu dobrotu, a nakonec došlápnete i druhou nohou. Nastala chvíle napětí, která se rovnala asi tak losování sportky – je moje váha stejná, jako vloni, nebo jen o dvě tři kila větší (s čímž by se ale ještě dalo žít)?

Ale najednou mi to ďábelské číslo pode mnou ukázalo váhu hodnou mamuta z Národního muzea po vydatném obědě čítajícím minimálně dva až tři košaté stromy a jedno menší travnaté pole (a možná i nějaký ten kámen jako zákusek). 

Přestože jsem úlekem téměř nedokázala odlepil spadlou čelist od podlahy, čokoládu jsem ještě zděšeně (ale stále slastně) dožvýkala s myšlenkou, že je to  na dlouhou dobu poslední. 

Pak jsem zasedla k počítači, našla si cvičení, kardio, posilování, kondička… projela jsem všemožná fóra, kde jsem se dozvěděla, že kdo chce být kompletně fit, ten si rozhodně po obědě nedá víc než jednou mrkev, protože dvě už by mohly značně rozházet hladinu cukru v krvi, kterou potřebujete na spálení padesáti kalorií. Dál jsem zděšeně četla, že pokud chcete vážně zhubnout, cvičit nestačí; naopak, můžete nabrat ještě víc a svaly budou pořád schované pod vrstvou tuku. Protáčela jsem oči, ale v zápalu sebenenávistného sebezapření jsem se rozhodla, že to podstoupím, plus si k tomu každý den dvakrát odběhnu pět kilometrů.

No a šlo se na to. Víte, kdybych měla štěstí a celé universum se nespojilo proti mě, a to nijak méně zákeřně, než tím, že mi do cesty postavilo vlastní mámu s plnými taškami nákupu v rukou, jistě bych to dokázala a nyní vyhrávala kulturistické soutěže po celém světě.

Nicméně máma s krutou nevinností v hlase řekla: „Nech těch sklapovaček a pojď si dát palačinky, donesla jsem k nim i Nutellu!“ Na okamžik jsem se zarazila, jak mě stravovala nekonečná touha, pokušení tak ďábelské a daleko sladší než hezká řada buchet na břiše.

„Ne, mami, nemohla bys mi místo toho k večeři koupit dietní salát bez zálivky, prosím?“ zkusila jsem to ještě v posledním marném pokusu o zachování nejmenšího zbytku vůle.

„A jo, ještě jsem koupila čokoládovou zmrzlinu,“ zavolala nato, načež strčí hlavu do dveří, aby se podívala, jak jsem se hladová a v křečích svíjela na karimatce. Ďábel za jejím ramenem se na mě nepokrytě zubil. „ A cože? Co jsi říkala o nakupování?“ 

Zhluboka jsem se nadechla a snažila si udržet ještě poslední zbytečky sebeovládání, než jsem naposled vydechnla na počest všeho toho namáhavého cvičení:„Ale nic. Jenom, že budu asi potřebovat koupit nový kalhoty!“

2 komentáře:

  1. Super článek :D A celkově tematika blogu mě hodně zaujala a proto se stávám pravidelným čtenářem a budu ráda, pokud se staneš mým :)

    Ili Libertad

    OdpovědětVymazat
  2. Super. Taky jsem mel ted hubnouci obdobi, protoze od doby, co bydlim v dome, kde i pracuji a nemusim chodit na bus, mam malo pohybu a kynu. Mesic byl v pohode. Ze zacatku sla kila dolu, po par tydnech zmena, kila pribyvala, ale porad ok, jsem kilo v minusu a hlavne ubyvaji centimetry, z cehoz vyvozuji, ze hubnu tuky a pribyva svalova hmota. Takze super.
    Problem nastal v nemocnici. Tady nejsou schopni pochopit ani kombinaci vegetarian-bezlepkar-bez laktozy. A navic jsem se asi dostal do kralovstvi, jehoz kral si necha rikat Kral Ja Prvni a nemaji tu sul. Jak bych je mohl zatezovat tim, ze jsem kratkodobe jedl skoro RAW a navic se snazim o vyvazenou stravu? A jak mam sakra mit pohyb? Takze ted cekam, co zjistim, az se vratim domu, ale mozna diky tomu, ze jsem 3 dny nic nejedl, tak po tom, co me vcera zvazili, mel jsem 3 kg dole, takze uz bych se v pohode mel vejit do tech kalhot, co jsem nedavno koupil.

    Diky za dalsi skvely clanek, i kdyz uz tu jsem ponekud opozden. Ale to je vlastne normalni stav, opozdeny si pripadam casto.

    OdpovědětVymazat