pátek 17. července 2015

Poslední panna?!

Ahoj! Chtěla bych se vám trochu představit. Vzhledem k zaměření blogu jsem se rozhodla zůstat v anonymitě, takže logicky nepublikuji své pravé jméno. Můžete mi ale říkat prostě nomen omen přezdívkou Poslední Panna. Letos jsem v prvním ročníku na vysoké, je mi dvacet let a... jsem panna. A připadám si jako poslední.

Jsem ta, která sedí doma u romantické knížky, zatímco si její kamarádky užívají vášnivého koitu. Jsem ta, která nemá co říct, když dojde na přetřásání sexuálních zážitků. Jsem ta, co už nečeká prince na bílém koni, jen obyčejného ucházejícího samce, který nebude mít mozek mezi nohama.

S přibývajícím věkem (ano tenhle obrat zní přesně tak starosvětsky, jak jsem si přála) jsem postupně přišla o všechny iluze a ideály o romantických počinech mužského pohlaví spojených s mou osobou, a už mi nezbylo nic jiného, než se alespoň bavit nad všemi těmi individui, která by se o můj věneček kdy mohla pokusit. To je totiž skoro stejně dobrá zábava, jako smát se sobě samé, což je jedna z mých předních zálib. Jak napsal už Remarque: "Je lepší se smát, než brečet, obzvlášť, když ani jedno nepomůže."

Stala jsem se cynikem a sarkasmus je moje druhé jméno, takže pokud vám jsou tahle slova cizí a během čtení třeba dostanete dojem, že si vážně myslím, že tři pedály v autě jsou zbytečné, nebo že po obědě neudělám tři kroky, nýbrž jenom valivý pohyb vpřed, vřele vám doporučuji nečíst dál, protože potom hrozí, že bychom se nepochopili, a to byste si pak moc zábavy neužili, protože já všechno myslím přesně tak, jak to píšu.

Už dávno nehledám lásku. Nehledám přítele, který mě bude nekonečně milovat. Nehledám romantiku ani velká gesta. A nehledám je proto, že vím, že je nedostanu. Možná to bude znít jako zbytečný defétismus, ale není lepší smířit se s prohrou, ale přesto dál běžet k cíli, než počítat s vítězstvím a pak se zklamat?

Moje motto je, že nic není tak černé, pokud se ještě dokážete zasmát sami sobě. A tímhle blogem si to dnes a denně dokazuji a jsem na sebe za to pyšná. Z Poslední Panny už není jenom blog o tom, jak jsem tragická, nýbrž už je to můj životní postoj. Bytí Poslední Pannou je mou cestou k sebeúctě a sebelásce, které jsem vždycky potřebovala ze všeho nejvíc.

Doufám, že ať už jste na jakékoli cestě, bude pro vás přínosný v jakémkoli aspektu, a když se alespoň jednou zasmějete, budu skoro šťastnější, než kdyby došlo na vytoužený špatný sex (ale na to se mě zeptejte až už nebudu Poslední Panna :D)






Otázky, na které možná (ne)chcete znát odpověď:

Ne, nemám sto šedesát kilo (jenom asi šedesát)
Ne, nejsem trpaslík ani obr, jsem prostě průměrně malá.
Ne, nejsem v žádné sektě a nejsem ani věřící.
Ne, nemám obličej hrající ve všech barvách akné, nemám akné, jenom pár černých teček.
Ne, nejsem na zvláštní škole.
Ne, nejsem si zrovna moc jistá, jestli jsem při prvním polibku neslintala já, ale doufám!
Ne, ještě mi nesundali rovnátka.
Ne, nejsem mentálně postižená (doufám)


Ano, jsem tak trochu asociál.
Ano, zuby si čistím pravidelně dvakrát (a podle potřeby i víckrát) denně.
Ano, strašně ráda jím!
Ano, mohla bych trochu víc cvičit a míň jíst.
Ano, holím si podpaží a nohy (a ano, dole se většinou holím jenom tak, aby se neřeklo, ale na to se mě přece nikdo neptá!)
Ano, kupuju si oblečení v normálních obchodech.
Ano, mám kamarády.
Ano, jsem na gymnáziu. Víceletém! (= ano, jsem v ústavu)
Ano, jsem opožděná, ale menstruaci už jsem dostala.
Ano, někdy chodím i mezi lidi.
Ano, po létech marného čekání mi vyrostla prsa velikosti 80Cé, ale ne, k ničemu mi to není, kromě toho, že když chci spát na břiše, musím si strčit pod hlavu polštář

7 komentářů:

  1. Holka, někdy mi přijde, že to snad píšu já. Teď v listopadu mi bylo 20 a první sex proběhl v září :D krev ani sliz naštěstí ne, ale nemohl se do mě dostat a alkoholu bylo moc...byla to záležitost na jednu noc a jsem za to stejně vděčná :D od té doby jsem s nikym stejně nespala, protože mám divný pocit, že jsem panna furt, jsem na to už strašně zvyklá a furt z toho mám nervy :/ :D
    Prosím dál pokračuj ve psaní, jsi fakt ultra vtipná a upřímná a to se cení :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, nevěš hlavu, přijde to samo, hlavně piš dál, je to skvělý, určitě takto získáš mnoho fanoušků, povzbuzujících reakcí a třeba i toho partnera......?

    OdpovědětVymazat
  3. Jednoduše boží, boží a boží blog! Strašně se mi líbí, jak to cynicky a ironicky podáváš, držím palce ať má tvůj blog hodně čtenářů, budu tvoje pravidelná čtenářka! :D :)

    OdpovědětVymazat
  4. A co třeba trošku pozitivního myšlení? Štěstí přijde samo, když ho k sobě pustíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cynismus, sarkasmus, ironie a nebrání se moc vážně, to jsou esenciální složky tohohle blogu. Takže prosím, prosím, tyhle pozitivistické komentáře piš někomu, co k sobě nepustí ani trochu nadsázky :D

      Vymazat
  5. Ahoj,
    jsem na tom podobně, jako ty. Až na to, že já jsem muž a poněkud starší. Je mi 35. Kecy o tom, že to přijde samo, už mě nebaví, těm nevěř. Ono to možná přijde, jen si nejsem jist, jestli to nebude v příští inkarnaci. Zatím jsem se dostal jen k lízání a zasunutí prstu, ale s holkou, která fakt stála za to, jen ona v tu dobu nechtěla víc a dál už jsem pak neměl možnost se dostat.
    Woody Allen prohlásil, že sex bez lásky je jen prázdný prožitek, ale z prázdných prožitků je to ten nejlepší. Možná má pravdu, ale je to jeden z těch prázdných prožitků, o které nestojím. Nebyl by problém si najít profesionálku nebo se někde v baru opít, k čemuž mi stačí fakt málo (dvě vína a jdu pod stůl :D) a nějakou opilou sbalit. Jenže to bych neudělal ani té holce, které bych tím mohl ublížit, ani sobě. To raději umřu jako panic.
    Kdybych se chtěl popsat ve tvém stylu, také nejsem tlustý, ale ani vychrtlý, nejsem obr ani trpaslík a snad i docela hezký, pokud se někomu líbí dlouhé vlasy u kluků. Pár let jsem i sportoval a i když jsem se nepodobal Arnoldu Schwarzeneggerovi, vidět to bylo. Jsem celkem hodný, milý, občas i vtipný. Gymnázium jsem sice nestudoval, ale chytrý jsem taky. Občas možná až moc, takže se často cítím jako Sheldon Cooper. I když mnohem častěji jako Perrin v podání Pierra Richarda ve filmu Kopyto.
    Na tom, co píšu, Ti snad ukážu, že rozhodně nejsi poslední a ani nebudeš, dokud tu jsem já :D Moc jsem toho od Tebe ještě nepřečetl, ale co jsem četl, to se mi líbí. Jednak to tak trochu znám, i když z druhé strany a za druhé je to vtipně podané. Tvůj blog si ukládám do oblíbených a jistě brzy znovu navštívím ;)
    A zatím běžím prohlédnou seznamky, jestli zase nepřišla nějaká nová žena, která na profilu nemá nic a v inzerátu ještě méně, abych si ten prázdný profil prohlédl a znechuceně odešel, nebo třeba i zkusil poslat vzkaz a nedostal odpověď ;)

    Hodně štěstí nejen při zvelebování blogu a třeba už brzy najdeš toho pravého a tento blog budeš moci nahradit novým, třeba o tom, jaké to je už pannou nebýt a budovat vztah, co má smysl ;)

    OdpovědětVymazat