pátek 17. července 2015

Panna a její tělo

Možná si říkáte, že jsem určitě tlustá a ošklivá. Nebo prostě divná. Pravda, divná, to já jsem. Ale ne tak divná, abych nemohla být stejná. Popravdě si myslím, že nejsem ani hezká, ani ošklivá. Ani hubená, ani tlustá. S jistotou vám ale můžu sdělit, že jsem malá. Ne hodně malá, prostě jenom malá. Když nejsem namalovaná, lidé si myslí, že je mi čtrnáct. Proto nenamalovaná chodím jenom s kamarádkami, které už mě znají tak dobře, že nemá smysl si před nimi na něco hrát. Řekněme, že s každou přidanou vrstvou make-upu se můj věk zvyšuje. Asi takhle:


Takže, když chci jít do hospody na pivo a dám si jenom jednu vrstvu řasenky a udělám obočí, ptají se mě asi takhle:

Číšník: "Slečno, je vám osmnáct?" 
Já: trochu nasraně kývám. 
Číšník: "A jste si jistá?"

Zato když si namaluju linky a vezmu podpatky, už se mě nikdo neptá. Je to trochu ponižující, když je vám skoro devatenáct a lidé vám to většinou nevěří. Ale co se dá dělat, no, už jsem si zvykla a utěšuju se tím, že ve čtyřiceti budu vypadat maximálně na osmadvacet!

Co o sobě dál říct? Nejsem tlustá. Ale ani hubená. Mám prsa velikosti cé. Mám boky i stehna. Můžu si vzít upnuté šatičky, ale někdy musím trochu zatahovat bříško. Moje velikost se pohybuje od 34 po 38. Sport mám ráda a doma cvičím, ale pořád si myslím, že to není úplně nejlepší. Každopádně se pořád učím mít svoje tělo ráda, ale samozřejmě svou roli hrají i komplexy, který mám spousty. 

Vím, že jsou holky plnoštíhlejší než já, ale i na těch vidím jejích půvab. Na sobě ne. Jak jsem řekla, nejsem ani hubená ani při těle a mám spousty komplexů.

I když jsem půl roku cvičila i hodinu denně, nepřiblížila jsem se fitness dívkám podle mě ani zdaleka. Vím, že to chce trpělivost a hlavně změnu jídelníčku, ke které se nemůžu příliš dokopat. Někdy jím lépe, někdy hůře. Zkrátka... jsem prostě někde mezi těmi dívkami, které jsou cvičením a zdravou stravou posedlé, a těmi, které to až tak neřeší. 

Myslím si, že nám média a vlastně skoro celá společnost cpe ideály krásy - ty vychrtlé, nádherné modelky. Realita je někde úplně jinde a spousty dívek z toho má akorát trápení, aniž by si uvědomovaly, že být normální neznamená mít tělo jako modelka. Já to vím, ale přesto mě někdy pohled na moje široké boky dokáže naštvat. Jenže čokoláda je čokoláda.... 

Každopádně už jsem se dostala do bodu, kdy vím, že být spokojená sama se sebou je základ. Lehko se to řekne, ale velmi, velmi těžko udělá. Některým ženám matka příroda možná nenadělila dokonalou postavu modelky, ale nadělila jim sebevědomí. Pravda, některým až moc. Ale i tak. Nejsou snad tyhle holky daleko šťastnější? Když neřeší každé hloupé tričko nebo tanga, které si oblečou? 

Raději bych byla tlustá a spokojená sama se sebou, než věčně nespokojená a sužovaná všemi možnými komplexy, které jsou (snad? :D) jen v mé hlavě. 

1 komentář:

  1. Ahojky, přesně vím jak se cítíš s tím, že Ti věk nikdo nevěří. Já mám skoro 25 a všichni se hrozně diví, když jim to řeknu. Občas po mě i teď chtějí občanku a říkají že vypadám tak na 16 (ano, až mi bude 50, bude fajn vypadat mladší, ale k čemu mi to je teď?!).
    Výškově jsme takyobě stejné a věčně nespokojená jsem taky :D a mimochodem - doufám že Tvé poprvé bude lepší než to moje (a taky jsem byla poslední panna na škole a čekala až potkám toho pravého, což se nestalo :D)! Nicméně, i kdyby bylo naho*no jako to moje, ujistím Tě že pak už to bude jen lepší :)

    OdpovědětVymazat